Vetešníková válela na Dachsmanu...
- Kome Klub
- 26. 6.
- Minut čtení: 2
Report od Danči Vetešníkové.
Dachsman, triatlon coby kamenem dohodíš
Konečně je tu závod, na který nemusím vstávat brzy ráno, na který nemusíme jet nikam daleko autem. Stačí naskočit na kolo a za chvíli jsme tam. Ano, řeč je o triatlonu Dachsman, který se konal v nedalekých Kunraticích u Cvikova.
Aby to se mnou nebylo tak jednoduché, až v úterý jsem se rozhodla, že se závodu zúčastním a půjdu svou trať, tj. 200m plavání, 3 km kolo a 2 km běh. Jenže ve středu jsem se nechala vyhecovat od kamaráda Jirky Víta, alias „Fabrikamana“ a tak bylo rozhodnuto, pojedu „Shorta“ a porovnáme své síly
V sobotu, den závodu, nám taťka došel pro čerstvou snídani, a pak jsme pomalu začali balit a vyrazili jsme přes kopec. Po cestě jsem si projela poslední úsek cyklistické trati, abych viděla, jak to ve finále vypadá. Do poslední chvíle byla trať totiž v hrozném stavu, těžba dřeva v místních lesích probíhá ve velkém, takže si umíte představit, jak ty lesní cesty vypadají. Naštěstí se organizátoři o trať dobře postarali a vše bylo dobře sjízdné.
Jakmile jsme přijeli na místo závodu, hned jsme šli pořešit přehození do jiné kategorie, ať v tom nejsou zmatky je to dobrý, vše prošlo a šup, už se vidím v kategorii starších žákyň (14 – 15 let). Protože start této kategorie je až v 13 hodin, měla jsem dost času, takže jsem si byl zkouknout běžeckou trať, která měřila 3 km. A pak už jen fandit kamarádům z mladších kategorií a užívat si krásného počasí a paddleboardu na vodě.
Ve 12:30 jsem si šla uložit věci do depa a už jsem se snažila být v klidu. Začíná rozprava a za chvíli startují závodníci trati Originál a za chvíli jdeme do vody my. Tři, dva, jedna, start… Jirka je kousek vedle mě, oba chceme o sobě mít přehled, když už spolu soupeříme plavání bylo dlouhé 300m, takže to hlavně nepřepálit, asi po 100m už Jirku vedle sebe nemám, že by mě předplaval? Ne, já jsem o kousek rychlejší, to mi dodává sílu a plavu dál. Z vody vylézám s mírným náskokem, hlavně teď nepokazit depo, vše probíhá v pořádku, shazuji kolo ze stojanu a mířím na cyklistickou trať. Čeká mě 8 km v místních lesích, kde se střídá kopec nahoru s kopcem dolů a pořád dokola. Jsem ráda, že se mnou taťka tuto trať několikrát projel, byla jsem si mnohem jistější a věděla jsem, že do toho může šlápnout. Svůj drobný náskok jsem si udržela, Jirka mě nikde nedojel, ale jak je daleko za mnou, to nevím, takže není čas polevovat. V depu přehazuji boty, beru číslo a vyrážím na poslední úsek, 3km běh. Běží se mi docela dobře, z asfaltu se přebíhá do lučních cest a potom do na chvíli do lesa, kde nás před sluncem trošku chrání stromy. Sbíhám poslední kopeček, vidím hráz mezi rybníky a slyším moderátora Marka Vobra, jak mě povzbuzuje. Už jen pár metrů a jsem v cíli, ve finálním čase 53:11min. V cíli jsem šťastná a překvapená, mezi staršíma žákyněmi jsem obsadila 2.místo a „Fabrikaman“, můj vyzyvatel, dobíhá 4,5 minuty za mnou.
Jirko, díky, že jsi mě hecnul a já to díky tobě zvládla! Už se těším, až poměříme síly v Doubici
Comments