Mistrovství Evropy Masters - Lublin a Štěpán Korecký

Štěpán Korecký, náš nejvýkonnější plavec, si letos střihnu ME v Lublinu a bylo z toho hned několik krásných časů a umístění!

Velká gratulace!

------

REPORT OD ŠTĚPÁNA:

Pondělí 8.12.

7:00, bazén Olšanka

Když kamarád, co nás má vézt do Polska, v neděli večer psal, že nedorazí ráno na trénink, že se necítí dobře, říkám si: „To nám to hezky začíná a to to ještě ani nezačalo.“ Druhá rána přichází v pondělí během dne.. nové závodní plavky nedorazily. No co, do těch co mám trochu teče, ale nějak se s tím porvu.

Úterý 9.12.

2:30, parkoviště Žižkov

U auta zjišťuji, že náš řidič je pěkně nachlazený a je skoro nemožné abych to od něj za tu cestu nechytil. Tak třeba se to rozjede až po závodech..

13:00, parkoviště u bazénu Lublin

Crrr crrr.. „Dobrý den, zásilkovna, mám pro vás balíček.“ „Dejte mi to na výdejní místo, teď nejsem doma..“ Plavky dorazily.. do Prahy.. sakra, ty pi** do prd*** já se z toho pos***… Skvělý, skvělý, fakt skvělý.

Jdeme na akreditaci. Minimální fronta. Paráda.

Jdeme na bazén. Mrknout kde jsou záchody, kde jsou šatny, kde je call room, rozplavávací bazény a samozřejmě vyzkoušet rychlost vody. No je to sice neuvěřitelné, ale necítím se zázračně rychlejší. Hluboké to sice je, ale odpor má ta voda pořád stejný. Maximálně se mi tak dělá šoufl z toho, že přes deset drah nevidím na druhou stranu. Ok, jdeme se ještě pomazlit s blokem… ohh bože to je rozkoš, alespoň jedna Omega by měla být na každém tréninkovém bazénu, předek platformy je uzoučký, aby se vám krásně zaklenul do prstů, povrch tak drsný, že nedovolí sebemenší uklouznutí, zadní křídlo zapadá přesně podle potřeb a odpružení dává odezvu, že se cítíte silní jak Dressel. Ještě to mít natolik zautomatizované, abyste to vnímali i při závodě, protože když z posledního call roomu sotva přijdete k bloku a už slyšíte přerušované pískání, čas se na to zasoustředit už není.

16:30, apartmán

Velmi příjemně vypadající ubytování, na to v jak pochybné uličce se nachází. Takže už se jen zabydlet, najíst a.. oholit se.. práce na pár hodin, hlavně nic nepodcenit, pěkně od konečků prstů po konečky prstů a vše mezi tím.. tedy vše mezitím co bude odhalené, nemusíme to přehánět. Paráda čas jít spát.

Středa 10.12.

8:00, bazén

Rozplavání. Čeká nás polohovka. Takže vyzkoušet všechny způsoby, jestli jsem nezapomněl jak se plavou. Přihlásil jsem si jí, abych se seznámil s prostředím a předstartovním procesem, než přijdou na řadu moje hlavní starty. Jo a je to zábava.

V propozicích psali něco o tom, ať se do prvního call roomu dostavíme cca 30 min předem. Když dorazíme, jsme přivítáni slovy „jste tu celkem brzy, ale můžete jít dál“. Je tu narváno. No tak příště můžeme být v klidu. Jak tu tak postáváme a trochu máváme rukama ve vzduchu (na to je taky ještě brzo, ale to se naučíme, od toho je tu tento start), tak zjišťujeme, že jsme tu brzy hlavně proto, že predikované časy startů rozplaveb jsou dost mimo. Jako 2 minuty mezi rozplavbami.. to asi těžko.. zaprvé jsou tu lidi co tu stovku polohu dvě minuty plavou, zadruhé.. no prostě.. je to blbost.. selský rozum.

10:20, závodní bazén

S dvaceti minutovým zpožděním a několikerým postáváním sezením postáváním sezením, se dostáváme k bazénu. Rychle se svléknout.. přerušované pískání, sakra to je fofr, jedna noha na blok, sakra nemám nastavené křídlo, jednou rukou ho posouvám, dlouhé písknutí, srovnat nohy, chytit se.. „take your marks“.. čekám.. tohle trvá už docela dlouho.. píp.. SKÁÁÁČUU.. BUM..BUM.. sakra ty prsa vůbec nezabírají při polohovce, když je plavu zvlášť tak to cítím líp.. NAPLNÓÓ, no to moc nesprintuju.. hmm.. joo mohl bych se kouknout na čas.. 1:06:něco.. dobrý, osobák asi o dvě vteřiny, mohl bych tu polohovku trochu trénovat, je to zábava.

„Tak co?“ ptám se kamarád, plaval se mnou v rozplavbě.

„Dobrý spokojenost, ale půjdu si lehnout, necítím se dobře.“

„Tak snad to bude další dny lepší. Jen mi přišlo,že jsme čekali dlouho na startovní signál..“

„Joo to bylo kvůli mně, nestíhal jsem se připravit.. co ty?“

Zasměji se „ok.. no asi dobrý, jen mi tedy teče do plavek čím dál víc.“

„Tak si zítra můžeš půjčit ten můj nižší model a zkusit to.“

„Dík moc, zkusím. Jestli bych měl takhle nabírat na dvoustovce na každé obrátce, tak za sebou za chvíli tahám celý bazén.“

Ve zbytku dne už jen odpočíváme, jíme a odpočíváme.

V konečném pořadí polohovky končím 14./21. v kategorii 25+. Čas 1:06,21, progres 2,23s / 107% (zlepšení budu brát oproti osobákům z České lípy z 8. a 9.11., kde byla časomíra Omega, mezitím jsem sice ještě absolvoval Veteraniádu, ale tam bylo měření z ruky, takže mi toto přijde relevantnější)

Čtvrtek 11.12.

8:10, bazén

Hmm na dvoustovku se moc netěším, bude to bolet.. i když vlastně ze začátku je to pohoda.. ale pak to bolí. Jdu se nasoukat do kamarádových plavek a zkusit je při rozplavání.

9:35, call room 1

Jsem tu v mnohem rozumnějším předstihu než včera a zdá se, že ostatní si to vzali taky za své, někteří až moc. Zatím co včera tu bylo narváno, dnes to tu zeje prázdnotou (jasně je to 200m, takže to plave méně lidí a rozestupy rozplaveb jsou větší) a nejeden závodník přichází až ve chvíli kdy už jeho rozplavba postoupila do dalších call roomů.

Tentokrát je za bloky podstatně více času, takže se můžu v klidu svléknout, posunout si křídlo, rozhlédnout se jestli neuvidím tréninkové parťáky jak mi fandí.. nevidím. „Štěpooo!!“ Ale slyším je! Zvedám palec. Spíš na znamení vděku, než symbolu pohody, protože klidný zrovna nejsem. Jau, jau dvoustovka. Ale jsem i odhodlaný. Lezeme na bloky. Čekáme. Čekáme. Něco slyším, ale přípravný povel to není. Koukám doprava. Máme slézt z bloků. Potíže se startérem. Vyklepat ruce. Dlouhé písknutí. Připravit se. Start. Ty kráso, trvá mi století než se vyhrabu z bloku. Při zpětné analýze si říkám, že jsem se nechtěl uskočit, potom co jsme tam čekali a pořádně neslyšeli co se děje, tak jsem reagoval, když mi opravdu došlo, že to byl startovní signál.

Taktika zněla držet si na kontakt toho ve vedlejší dráze (měl zapsán o 6 vteřin lepší čas než já). Docela se to dařilo, ale moc jsem se v tom necítil. Říkám si, že je to dneska nic moc a uklidňuji se, že nemusím vždycky zaplavat osobák. Ty jo při dvoustovce je dost času na přemýšlení. Tak nepřemýšlej a makej. Jo už to pěkně bolí. Tak poslední bazén, zkus ještě zabrat. Ne, není z čeho brát, ale myslím, že ruce se mi pohybují lépe než před měsícem, kdy jsem je skoro nemohl vytáhnout z vody a jen jsem se plácal, tentokrát to snad i připomíná plavání. Dohmat a kouknout na tabuli. Jo osobák, tak to nebylo až tak hrozné.

12:00, apartmán

Vzpomněl jsem si, že jsem očkovaný proti chřipce, tak to je pohoda. Dal jsem odpočinek, jídlo a samozřejmě záchod na apartmánu a teď zpět na bazén, čeká nás ještě 50 motýl.

13:31, tribuna u bazénu

Kategorie 60+, vítěz nejrychlejší rozplavby, 27,06s. To jsem asi vidět nechtěl před svým startem. Tak jdu do call roomu. Tentokrát už je tu zas narváno, ale postupuje to rychle. Než se naději jsem zpět u bazénu a procházím po celé jeho šířce až k nulté dráze. Předchozí rozplavba už skoro dohmatává a já si dávám na čas se svlékáním. Sakra nestíhám. Ještě upravit blok. Do pytle nějak to tam nechce zapadnout (na tomhle bloku si všichni zkouší starty, každý den při rozplavání). Nahoru. Start. Zaber, zaber. Není to ono. Dohmat. Sakra je to daleko. Klouzej, natáhni se na tu stěnu. Osobák padnul, ale jak jsem tam poskakoval nahoru a dolů, hrůůza. No jo, proč jsem dýchal na každé dva záběry?! Ty seš tragéd.

Tak jo, za dnešek na 200vz 14./19. kat. 25+, čas 2:05,74, progres 3,15s / 105%.

Na 50 motýl 27./37. kat. 25+, čas 27,88, progres 0,45s / 103%.

22:00, apartmán

Není to pohoda. Dokoukali jsme film a chystám se jít spát, jenže cítím, že se necítím úplně dobře…

Pátek 12.12.

6:00/7:00/8:00???? apartmán

Moc jsem nespal. Zimnice, bolest svalů a kloubů. Dávám poslední paralen co jsme měli, takže další 2-3 hodinky docela ok, ale zbytek dne nic moc. Zachrání mě až kamarádi, když se vrátí z bazénu a přinesou další krabičku. Můžu mluvit o štěstí, že to nejhorší na mě padlo v den volna a já ho mohl proležet. Snad to bude zítra lepší.

Sobota 13.12.

8:00 apartmán

Cítím se lépe, spal jsem nerušeně. Dávám prášek, další budu moct dát za 4 hodiny což mi vyjde na 2 hodiny před startem, ideální. Jasně, radši bych odzávodil hned ráno a pak si lehnul, ale co se dá dělat.

12:50 bazén

Startuji za hodinu a 20 minut, nechci tu být zbytečně dlouho. Rozplavávat se nebudu, jdu se převléknout a rozcvičit se taháním gum a třemi shyby.

13:35 call room

Koukám, že je tu docela fronta. Čeká nás 50vz, takže se to zas posouvá vcelku rychle, ale stejně myslím, že zítra před stovkou můžu přijít na bazén ještě později a budu to v klidu stíhat. Předstartovní proces už mám celkem zmáknutý, vím v které části call roomu si nasadit čepičku, brejličky, druhou čepičku, kde se začít poplácávat po zádech, kde se začít rozdýchávat, kde si schovat akreditačku a další serepetičky do kapsy, abych při příchodu k bazénu vypadal drsně :D Mám zapsaný nejrychlejší čas v rozplavbě, čeká mě dráha 4 a doufám, že i pošimrání ega. Necítím se sice skvěle, ale paralen funguje a adrenalin zjevně taky, takže těch pár chvil bych měl zvládnout soustředěně a naplno.

Přicházím k dráze a hned se svlékám a připravuji blok (padesátky odsýpají rychle). Tak jo, silný dlouhý záběr. Natřeš jim to. Vyklepnout ruce. Srovnat se na bloku. Tůt. Dal jsem na radu Týny a zahrnul si čepičku trochu dovnitř, takže startovní povely slyším konečně docela dobře. Ale reakce je zas narušena zdravotním stavem, i když hlavně by jí to chtělo dost potrénovat. Zaber. Hlavně se mockrát nenadechuj. Obrátka. Zčeknout dráhy nalevo. Good obracím cca o půl těla první. Silný odraz. Zabírej rukami. Zčeknout dráhy na druhém levu. Absolutně nikdo tam není. Dáváš jim hroznou sodu. Bouchej too. Konec. Nikde nikdo. Ego napumpované a hlava zamotaná, rozdýchávám to asi 20 minut.. joo jsem docela nemocný. Koukám, že bych se neztratil ani v další rozplavbě, ale tohle bylo příjemné a v televizi na mě bude detail, chichi :D

Převléknout se, zafandit kámošce a honem domů pokračovat v léčení se. Zítra mě čeká má nejoblíbenější disciplína, ale bohužel se netěším jak bych chtěl, spíš bych už byl radši doma a vyležel tu chřipku. To mě mrzí.Každopádně 50vz 25./43. kat. 25+, čas 25,75, progres 1,10s / 109%.

Neděle 14.12.

8:00 auto

Nakládáme věci do auta a dvě třetiny skupiny, které se chtějí před startem rozplavat vyráží na bazén. Jdu se v klidu o samotě nasnídat, stačí mi vyrazit za 2 hodiny.

10:30 bazén

Najdu naše místo, posílám tam Monster a citrulin a jdu se pomalu převléknout. Když se vrátím z šaten, zjišťuji, že kámoška už za chvilku plave, takže tentokrát jsme napřed oproti harmonogramu. Jen tak tak se přesouvám na tribuny nad závodní bazén abych viděl ten neskutečně napínavý a těsný souboj o medaile na 100vz. Celou dobu to z první čtveřice může kdokoliv vyhrát i prohrát, Týna nakonec dohmátne třetí, 8 setin sekundy před čtvrtým místem. Běhá mi z toho mráz po zádech a to ještě netuším, že moje rozplavba bude podobně vyrovnaná (jen to nebude ani zdaleka boj o medaile).

11:30 call room

Rozcvičení jsem dal zase jen na suchu, potahal gumy a pár shybů, včera to fungovalo dobře. Procházím svoji rutinu s nasazováním čepiček a mentalitu si nastavuji na to, jak je tam všechny sesekám, žádný jiný plán nemám (mám zapsaný druhý nejpomalejší čas rozplavby a ten nejlepší je o 2 vteřiny rychlejší, ale vím, že jsem schopný to zaplavat rychleji… skoro všichni to tady plavou rychleji, než mají zapsáno, ale na to nemyslím). Prohazuji pár slov se soupeři, přeci jen jsme se poměrně konzistentně potkávali v rozplavbách v předchozích dnech, ale jak se blížím bazénu, tak už si jen přehrávám scénář posledního závodu.Jsem na nule. Přicházím a jako první nastavuji blok, protože tento jde ztuha, jak už vím z motýlkářské padesátky. Tentokrát je víc času, takže nespěchám se svléknutím, ať jsem prohřátý do poslední chvíle. Tak jo jde se na to. Noha na blok, vyklepnout ruce. Dlouhé písknutí. Srovnat se. Poslední start.. naplno. Na místa. Hop. Reakce nic moc a ještě se mi při dopadu do vody rozpojili ruce, ale udržel jsem to aby mě to úplně nezastavilo. Nadechuji se doleva, takže v této dráze ted vidím pouze zeď. Necítím easy speed. Obrátka. Sakra.. daleko od stěny. Odraz jen špičkami nemá sílu. Teď je nádech na stranu k soupeřům. Jsem poslední. Musím zabrat. Obrátka, tentokrát už v pohodě. Zas čumím do zdi. Drž to, drž to. Obrátka. Odraz. Delfínový kop. Nádech. Všichni! Jsou! Přede! Mnou! TAK TO KURVA NEEE!!! Zaber. Zaber. Zaber. Síla. Rvi to. Prašť do stěny. Tak co. Z téhle dráhy není vidět na tabuli. Nakláním se. Joo druhé místo v rozplavbě. Myslím že 56 něco.. Yess!!Jsem úplně zlikvidovaný. Vydýchávám se dobrou půlhodinu. Zpětně o tom přemýšlím… byl to jediný start kde jsem udělal chyby u věcí, které běžně umím.. ruce se mi tu rozpojili prvně, i cvičné starty byly mnohem lepší.. vzdálenost od stěny na obrátce, moc daleko jsem nebyl už ani nepamatuji, spíš jsem moc blízko a z toho aspoň vytěžíte odraz.. nojo mohlo to být pod 56, ale co se dá dělat.. jdu ještě udělat pár fotek, jedna stěna bazénu je tady prosklená směrem do vestibulu, toho se musí využít :DZávěrečných 100vz 13./28. kat. 25+, čas 56,16 (dohmátnul jsem 0,01s před třetím z rozplavby), progres 2,36s / 109%.

14:00 McDonald´s

Trošku se zprasit za odměnu a hurá domu. Už se těším na trénink, ladění nedostatků a další závody. (Ale nejdříve se tedy doléčit.)