TRIATLON KONOPIŠTĚ ČP
Masakr . Teplota 36’C ve stínu, voda nad 30’C a krásně zelená.
Startuji asi s 50ti závodnicemi ve 13.05h po chlapech.
Plavání si užívám. Mám ráda prostor, takže plavu bokem a něco málo si naplavu navíc. Mohlo to být lepší ale nevadí.
Cyklistika, ¼ kola ujde. Cesta je ve stínu, zvlněný profil. Přichází stoupací serpentiny a za nimi
mírné stoupání mezi poli. A tady začíná peklo. Kolo jako by se přilepilo k asfaltu a vůbec nejede. Peče to ze spoda i ze shora. Za každou zatáčkou, za každým horizontem, čekám otočku. Pak se snažím přidat .. ALE.. to slunce je neskutečný. Při příjezdu do depa to chci zabalit. Slza mi teče po tváři. NE! To dám, musím.
Na běhu se nemohu první 2 km rozběhnout. Trápím se a přemlouvám. Pak se to najednou zlomí a běžím. :-) TEP 205! To jsem snad nikdy neměla. Prudké stoupaní – to jdu a pak už jen lesní pěšina, která se běží nádherně.
Cíl! Přežila jsem.
Pro mě nejtěžší závod, co jsem zažila (díky teplotám). Holky v cíli mě polévají vodou a já piji a piji. Spokojená, že jsem to nevzdala a překonala sama sebe.
Ve své kategorii 4 z 11 ( opět brambora )
