Barča Herren se nominovala na MS GRAVEL 2025!
- Kome Klub
- před 3 dny
- Minut čtení: 3
Barča Herren se s námi podělila o zážitek ze závodu v Polsku. Díky jejímu úsilí a perfektnímu výkonu, se nominovala na MS GRAVEL 2025!
GRATULUJEME.
-----
Gravel adventure Polsko: dlouhý závod-dlouhý report :)
Loni jsem si tento závod světového poháru v gravelu dala v kratší 64km verzi, letos jsem si ho vychutnala v plné 128km parádě. Vychutnala opravdu doslovně - tolik bahna a písku jsem nespolykala za celý život.
Do Polska jsme dorazili večer před závodem, počasí bylo ještě přijatelné a tak se nevalná předpověď počasí zdála být trochu zdramatizovanou. Budíček v 6:15, snídaně – tentokrát kupodivu láduji porci vloček jak pivovarská kobyla kýbl sladu, oblíkačka a fofrem nahoru do Jakuszyc. Necelou hodinku před startem je kolem 11 stupňů a začíná krapat. V tu chvíli mi dochází, že na tenhle závod fakt nemám adekvátní oblečení, ale naštěstí mě galatně zachraňuje Tom a adekvátně mě dooblíkne.
Ve startovním koridoru spolu s Andrejkou z AC Sparta která jede za starší age group zafandíme eliťákům jež startují 17 minut před námi, no a než se nadějeme, vyrážíme na trasu taky. Začátek po asfaltu v balíku – pohoda. Sotva se najede do terénu, začíná první diktát v kopci a už se to dělí. Točím nohama co to jde, v některých místech proklínám nedostatek lehkých převodů s jednoplackou, ale pořád si držím pěkné tempo a zůstávám v první třetině. Za prvním technickým sjezdem kde se trať na chvíli rovná nám část skupiny ujede a zůstávám s dalšími dvěma holčinami. Moc jim to ale nejede, tak se urvu a jedu si svoje. U Vysoké Kopy potkávám další známou tvář z AC Sparta (Zdeňka)- ptám se jestli má vše a když hlásí že jo, pokračuji dál. Počasí je jak na houpačce- v jeden moment rozepínám bundu abych se neuvařila a v zápětí ji zase zapínám když mi fouká až pod hruďák. Postupně dojíždím dost chlapů a sem tam nějakou ženštinu.
Na první občerstvovačce mě zaskočí že nemají bidony- pokusím se vzít kelímek za jízdy, ale samozřejmě ho zmáčknu tak, že ho celý hned vyliju. Nevadí, ještě mám půlku bidonu tak snad na další občerstvovačce…
Na 60km dojíždím k občervení a zase jen kelímky. Volám “bidon”? A v tom se ozve odpověď: “Nemají, ale já ti dám” Zvedu oči a vidím Toma. Cože? Co ty tady? Defekt? Popadnu kus banánu, sušeného ovoce, doplníme bidon a vyjíždíme společně dál vzhůru do kopce. Toma podrobuju výslechu co se přihodilo že nebojuje v čele závodu, mezitím dojedeme pár závodníků a ti se nás chytnou jak žvýkačka podrážky. Když zastavuji že se znovu přiobléknu protože začalo lít jak z konve, část nás zase předjede, ale jeden se tváří jako můj skalní fanda- zastaví a čeká než se obleču, ukáže mi palec nahoru a pak se zase za mě pověsí. Nahoře se těším jak si na chvíli dáchnu v háku, ale terén je tak rozbitý a ubahněný že je lepší si dát dostatečný odstup a jet to svoje. Na malý odstup za mnou doplatil jak můj "fanda" tak ještě jeden obdivovatel mého zabahněného pozadí - oba to v nějakých výmolech a bahně poslali přes řídítka.
V dalších technických sjezdech a pasážích to bombím a urvu tam nejednoho chlapa, ale na 120km už mi to přestává chutnat. Moc kaluží, moc bahna, moc kamenů, moc deště, moc zima a moc závodu. Poslední km do cíle už si jedu spíše udržovačku, ale pořád si hlídám záda. V čase 5:44 protínám cíl a skoro nejsem schopná slézt z kola jak jsem ztuhlá. Třepu se zimou, hlady a jsem upřímně ráda, že je konec. Neřeším výsledky, jen se chci rychle zahřát ve sprše a najíst.
Když už jsem v nějakém základním komfortu, poprosím Toma aby koukl do výsledků a ten hlásí že jsem 4. O pět minut. Jsem zklamaná, protože jsem ze sebe vydala opravdu všechno a měla jsem pocit, že jedu dobře. No, příště musím makat ještě víc, prolítne mi hlavou. V tom ale Tom říká že to je nějaké divné, že ještě na 81km jsem byla 7 minut před tou třetí a ta nás určitě nepředjela. Taky si nevybavuji že by mě předjela byť jediná žena. Naštěstí dotyčná nahrála aktivitu na Stravu a ta potvrdila to co jsem si myslela- slušně si zkrátila trasu. Takže valím podat protest, který bez velkých řečí uznávají. Na bedně se sejdeme jen druhá a třetí, ale radujeme se i za vítězku a tak tam hopsáme tam jak holky z naší školky.
Mise splněna – kvalifikace na MS je v kapse, takže teď je na čase zregenerovat, vrátit kolo do pojízdného stavu [@skibikeserviscz aka jakub merle- máš zakázku :-) ] a rozjet přípravu na Holandko.
K mému oblíbenému #díky že můžu, díky že patřím do #Kome klub Kraslice, připojuji obrovské DÍKY @Tom Kalo za všechny rady nad zlato, podporu, že mě před startem srovnal do latě abych nebyla ADHD jako obvykle a nakonec si se mnou i odtrpěl druhou půlku trati- no prostě TOP...
Comentarios