Když si myslíš, že už máš letos odzávoděno, tělo máš rozbité jak cikánské hračky, ale přijde slunný víkend a Pražská 50...
Sokolovskou bajkovou 24hodinovkou, kde jsem utržila několik ošklivých pádů, jsem považovala závodní sezónu za uzavřenou a vzhledem k bebíčkům na obou hnátách a únavě jsem absolutně vyřadila běh i kolo.
Ale po 2 týdenním sport absťáku na mě vyskočila reklama na Gravel Challenge Pražské 50, víkendová předpověď slibovala azuro a měla jsem jasno, že sportovní pauza skončila.
Na závod jsem se těšila jak malé děcko a bylo na co. Na zlatém "Van Rýšovi" to jelo slušně a nebýt kaskadéra, který do mě najel zezadu, tak, že mi zapasoval řídítka do zadní stavby, jela bych plynule start-cíl bez zaváhání.
Naštěstí jsme kolo i já tento střet ustáli a jediný ztracený čas byl vymotat pánova řídítka z mého kola a svůj dres ze šípků do kterých jsem najela. Chvíli jsem z toho byla přepadlá, protože během té nucené pauzy mi uteklo dobrých 30 - 50 pozic. Ale pak jsem se zase dostala do zenu a popředjížděla co se dalo.
Na vrcholu posledního kopce mi fandil Mirďa Brill - holomek jeden, překecala jsem ho aby se se mnou přihlásil i do párů a před startem jsem ho ani neviděla.
Po dojezdu potkávačka s neskutečnou Jančou Dubcovou a Honzou Dubcem (děkuji za sprchový servis :-)), s GC klukama Márou a Tomem a s Mirďou, který mi hlásí, že náš tým - pár bere první místo.
Ze zvědavosti kouknu na celé výsledky a tam vidím že 8. v kategorii, 17. žena celkově a na Gravel Challenge 3. žena. Na to že jsem trasu jela na oko a bez jakékoli přípravy - radost veliká.
コメント