16,3km za 6 hodin plavání! Michal Havlíček.

Šestihodinovka ve Zlíně: Když se voda vaří a mozek vypíná

V neděli jsem se postavil na start jedné z nejnáročnějších plaveckých výzev, jaké si lze v Česku představit – šestihodinovky ve Zlíně. A nebyl jsem sám! Na startu se sešla absolutní elita vytrvalostního plavání v ČR, pokořitelé kanálu La Manche a dalších celosvětových přeplaveb.

První hodina – pohoda, jazz a optimismus

Začátek byl příjemný. Tělo ještě neprotestovalo, ruce se poslušně hýbaly a v hlavě mi zněla pozitivní mantra: „To půjde, drž si tempo, hlavně klid.” Plaval jsem v relativním komfortu, občas jsem mrknul po soupeřích, kteří vypadali stejně nadšeně jako já.

Pár rad jsem si dovezl, třeba "zpívej si Led Zepellin", "přemýšlej a cvič si jak budeš odpovídat slušně inspektorkám České školské inspekce příští týden na kontrole", "pravidelně pij, jez…."

No, to se brzo změnilo.

Třetí hodina – realita klepe na dveře (a bolí to)

Někde kolem třetí hodiny se situace začala dramatizovat. Ruce a nohy hlásily, že smlouva o spolupráci byla bez mého vědomí jednostranně vypovězena. Došlo na první krizi. „Proč to dělám?“ blesklo mi hlavou. Do toho začíná zlobit i „pumpa“ a hlásí překování 200 tepů….to se mi ještě v bazénu nestalo...občerstvíme, zklidníme se...

Pátá hodina – svět se scvrkl na bazén a hodinky

Tady už se dostáváme do sekce „boj o život“. Čas se zpomalil, každý záběr byl jako věčnost a moje myšlenky se začaly pohybovat po zvláštních trajektoriích. V jednu chvíli jsem přemýšlel, jestli bych neměl změnit sport na šachy nebo třeba pétanque. Zároveň mi docházelo, že jsem na tom vlastně ještě dobře – pár soupeřů už mělo tak skleněné pohledy, že bych se nedivil, kdyby ve vodě viděli růžové delfíny, někteří již posedávali a svačili na břehu....

Písničky od Led Zepellin došly, inspektorky jsem v duchu už poslal asi 3x do pr.ele a nabídl jim svojí pozici ředitele školy.

Šestá hodina – vítězství nad sebou samým

A pak to přišlo. Posledních pár minut. Svaly pálily, některé plochy na těle sedřené a krvavé, ale vědomí, že jsem na pokraji dokončení, dodávalo nečekanou energii. Když jsem doplaval poslední bazén a konečně se zastavil, nebyl jsem si jistý, jestli budu ještě někdy schopný normálního pohybu. Ale jedno jsem věděl jistě – tohle byl jeden z největších výkonů, jaké jsem kdy podal...minimálně ve veteránském věku.

Co mi to dalo?

Šestihodinovka ve Zlíně nebyla jen sportovním výkonem, ale i parádní lekcí o vytrvalosti a síle vůle, která byla místy jedinou věcí, co mě držela nad vodou (doslova). A taky potvrzením, že elita českého vytrvalostního plavání nejsou jen stroje bez emocí, ale taky lidi, kteří si i v největší krizi dokážou plácnout na znamení sounáležitosti a zasmát se absurditě toho, co dobrovolně dělají.

Takže... za rok znovu? No, dejte mi chvíli na rozmyšlenou, až to „rozchodím“….ramena jsou druhý den v jednom ohni a ruce nezvednu, pumpa přes noc hodně zlobila a „bušila“….

Na závěr pro doplnění výsledek – závod byl hodně dopředu vyprodán….účast cca 50 plavců, cca po 7 lidech v dráze 50-ti metrového bazénu.

Výkon 16,3 km znamenal 14.místo celkově a 9.místo ve veteránské kategorii nad 45 let...evidentně vytrvalosti kraluje "zkušenost"...

Díky KOME KLUB Kraslice, díky trenére Jakub Merle