Janča Vrolíčková se po porodu řádně spravila, nemyslíme tím váhou, ale hlavou!
Tréninky absolvuje z větší části se svým synem a i při práci maminky si najde čas na trénink!
Své tréninkové úsilí prodala uplynulý víkend na XTERRA VALACHYMAN, které bylo vypsané jako MČR v terénním triatlonu!
Dále si vyjela slot pro MS XTERRA a samozřejmě se umístila na prvním místě ve své kategorii!
Gratulujeme
Report od Janči:
Jet XTERRU Valachy bylo rozhodnutí na poslední chvíli.
Dva týdny před závodem jsme monitorovali počasí a moc to nevypadalo, nakonec se to ale umoudřilo a tak jsem se na poslední chvíli přihlásila. Krom nejistoty v počasí, panovala taky nejistota okolo toho, jak to budu schopná zajet.
Delších tréninků mám za sebou od porodu pramálo a už vůbec ne nic ve vyšší intenzitě, tak jsem se trochu bála jak moc brzo mi dojde a jestli to nebude spíš trápení. Nakonec to ale trápení vůbec nebylo a závod jsem si děsně užila.
Z vody jsem šla na 5. místě v čase se kterým jsem spokojená
hlavně proto, že to nebylo naplno a nenapila jsem se moc vody, což je základní předpoklad pro závod bez bolebřichu.
V depu jsem si v klidu nandala ponožky (poprvé jsem jela Xterru v ponožkách!), protože naposledy v Žitavě jsem si tak rozedřela nohy, že jsem pak 14 dní nemohla nosit boty a o to jsem nestála, někdo totiž s Matýskem na procházky musí chodit a bosa se mi nechtělo.
Kolo bylo spíš na gravela než na bika,
jednalo se o dva okruhy, každý se dvěma kopci a pouze ten druhý sjezd byl trošku zajímavější. Jelo se mi dobře, poslední třetinu jsem dokonce odjela na 2. místě, než mě u kolize s traktorem dojela Janča Dubcová. V úplném závěru se ve sjezdu totiž najednou proti mě zjevil traktor, což by nebyl ještě takový problém, protože zbývalo trochu místa a dal se zprava objet, co už ale vidět nebylo, bylo auto schované ve vysoké trávě za rohem a ocelové lanko, které asi v půl metrové výšce obě vozidla spojovalo. Naštěstí jsem si toho na poslední chvíli všimla a zastavila tak 5 cm od toho lana, ale musela jsem slézt a kolo přes to přehodit, přestože traktorista se snažil a už zacouvával, aby lano položil a ostatní mohli projet.
Nechci si představovat, co by se stalo, kdybych si toho nevšimla.
Docela mě to naštvalo a ještě pár prvních kiláků na běhu mi to leželo v žaludku. Do depa přijíždíme s pár sekundovým rozdílem 2. - 4. místo, ale už cítím, že je to dlouhý a že běh nebude žádná hitparáda. Poslušně se zařazuji na 4. místo, ale to už pustit nechci a taky nepustím. Do cíle dobíhám s Matýskem, což byl absolutně nejparádnější zážitek. I když jsem na běhu neprodala to, co bych mohla, tak si myslím, že se současným tréninkem tam prostě na víc nebylo a jsem šťastná, jak to dopadlo a že ten rozdíl mezi mnou a holkama přede mnou je menší než jsem očekávala.
Největší dík samozřejmě patří malému mimitrenérovi, že mi tak pěkně nařizuje tréninkové dávky, když se potřebuje vyspat a Čertovi, že souhlasí, že na svatební cestu pojedeme do Molvena.
Byla jsem moc ráda, že jsem zase byla zpět na závodech a viděla se s ostatníma xterrákama, prostě je to fajn komunita :)
Comments