REPORT OD VENDULKY:
Xterra Valachy a MČR v terénním triatlonu-1500m, 34km, 9km.
Aneb, jak jsem se protrápila k titulu.
Tak nějak si začínám zvykat, že konec roku tahám z posledních sil. Rozuměj školního (#jsemucitelka). A možná mi nepřidala blinkací aférka přivezená z Belgie, která mě strašila ještě střevními problémy po celých 14 dní. V tréninku jsem se ale cítila poměrně dobře, a tak jsem doufala, že to tělo dá. No nedalo. Docela lehká trať, bez technik a se stoupačkama, které mám ráda. Princeznu si pěkně přifouknu, ať letí, ale nějak jsem to zapomněla vyřídit nohám.
Plavání ještě šlo, vzhledem k tomu, že startujeme 10 minut po chlapech, tak vím, že rybník bude čistě moje hřište, což taky bylo. Já a můj doprovod na kánoi. Pár chlapů, ale nakonec splavu, to mě povzbudí. Sedám na kolo a už tuším průšvih. Po celou dobu trasy se vztekám, hážu kolo ze srázu za spadlou čtyřkolkou ( zahučela v nejužším místě, když jela pro padlého cyklistu), zoufale se sobě směji, končím s triatlonem a přidávám si na tréninkových dávkách. Tyhle nálady se mi točí, jak to počasí. Celou dobu klepu zimu jak ratlík, v kopcích se nořím do mlhy a přes mrholení aspoň nevidím ty kopce. Dojíždím do depa a už jen běh, povině proklusnout, neflákám se, ale tak nějak chybí motivace. Snad jen, abych nezmrzla, se těším do cíle.
Takže titul je můj, ten mi do sbírky chyběl, ale tak nějak bez radosti.
Děkuji Jakub Merle za trpělivost a " já ti to omlátím o hlavu". Tomu mému doprovodu Pavel Praský. Zas to byl boží výlet.
A konečně jsem se zase viděla s holkama z XTERRY a mohly jsme tam být spolu a to je nej. Nakonec úsměv a jeden závod v sezóně musí být na . Ale jeden stačí, že!
Comentários