Michal Dvořák se letošní závodní sezónu pohybuje v týmu AC SPARTA cycling team.
Jeho přechod do poloprofesionální sféry cyklistiky sebou nese ovoce, které neustále zraje!
Michal po celý rok podává velice dobré výkony a to i po operaci kolene, kterou podstoupil na začátku sezóny.
Vrcholem jeho letošního snažení byla pozvánka a nominace do závodu UCI Gravel World Championships TREVISO 2023!
Pojďme se podívat na report, který si pro nás Michal připravil!
Poznámka: Michal startoval z poslední lajny, tedy se pohyboval někde kolem 200-220 místa a byl schopen dojet.... Více v reportu od Michala:
UCI Gravel World Championships TREVISO 2023.
Jojo tam bych se chtěl podívat, ale buďme realisti, co bych tam na 170km dělal .
No do prd....co tu dělám.
12 dnů před samotným závodem se dozvídám, že mám potvrzenou od repre účast v Elitní kategorii na světovém šampionátu, 5 dnů před startem si jedu pro kolo (nikdy jsem Gravel nejel) a pak už je to mžik a já stojím za 200 "profíkama" a poslouchám Italskou hymnu.
Moje žena Lucka stojí vedle mě, je nervózní a já si nejsem jistý jestli bych radši nestál taky za tím banerem vedle ní a nefotil si Mohoriče, Arta či Valverdeho.
Jeden den sníš a druhý den žiješ sen.
Samotný závod byl už pro mě jen procházka a zážitek.
Krásné počasí a sypký terén s těžkými stojkamy přes 20% mě baví od první minuty až do konce.
Držel jsem se vzadu a útočil ze zálohy.
Předjíždět samostatně odpadající jednotky a připojovat se ke skupinkám, kde jsem se snažil být aktivní, což vedlo k rozpadu skupin a dojíždění dalších a takhle celý závod.
V kopcích na jistotu, aby mi neseklo a co nejvíc jsem se snažil rozumně šetřit, protože to byl závod přes 5hodin a já se bál, že by mi po třech hodinách začaly nastupovat křeče do hamstringů (nepřišly).
Když už přede mnou byla poslední hodinka, tak jsem usoudil, že přišel moment, kdy ze sebe můžu dostat víc.
V kopcích jsem se do toho opřel a snažil se dojet další borce, to se v silné skupině dařilo.
3km před cílem vidím Habra, přes řeku asi 200m přede mnou. Najíždíme do technického úseku mezi domy a za ním, asi 500m před cílem, Habra předjíždím. Habr mi to v zatáčce vrací a dojíždí přede mnou.
Cílem projíždím plný emocí a hlavně úplně "cajk", mohl bych jet dalších 50km. Ano zbylo my dost sil, ale mě to nevadí.
Byl to zážitek, který si chci pamatoval.
Žena šťastná, že jsem v cíli a já šťastný že ji vidím.
Zdeněk s Andreou si se mnou dělají fotku a já jim jsem stejně, jako ženě, vděčný za podporu během závodu a za podávání bidonu. Nikdy za výkonem není jen samotný jezdec, ale i lidi kolem něj.
Děkuju za podporu všem co věřili, že tam nejedu omylem.
A jak jsem dopadl?
V cíli mi hlásí 95 místo z cca 220 přihlášených a druhý mezi Čechy (první Ričí 2s přede mnou ).
Tak zase třeba za rok!
