Stovečka jako vyšitá!
Když už je ta závodní sezóna, co si nezkusit cyklo závod. Stejně jsem to měla na wish listu. Podmínky jsem měla následující , ať je to co nejvíce „hobby“ a ať je to utrpení krátké! S kamarádem jsem vybrali Létape, který dokonale splnil moje požadavky.. tedy téměř – to, že nejedu krátkou trasu, ale 102 km jsem se, naštěstí, dozvěděla až ráno před závodem.
Vzhledem k tomu, že i kamarád trénuje s Jakubem Merle, dostali jsme jasné instrukce: Tomáš
potáhne Terku a posledních 5km si dá co proto.
Brala jsem to jako zkoušku, co vydržím a musím říct, že to, rozhodně, žádná nuda nebyla. Díky Tomovi se nám podařilo několik pěkných úniků a překvapilo mě, že lze využít různé strategie, pokud to člověku ještě, trochu, myslí.
Najednou jsem měla pocit, že zúročuji své triatlonové tréninky, do kopce jsem ostatní spolubojovníky předjížděla, to se sice při sjezdu obrátilo, ale i tak mě to dostatečně dlouho hřálo.
Atmosféra závodu byla na jedničku, vrchařské prémie byly třešinkou na dortíčku, nechat se vyhecovat od fandícího publika bylo, poměrně, snadné, jeden fanda na mě řval: „nesměj se makej“, tak jsem MUSELA zamakat a udělat mu radost.
Pravdou je, že od 80km jsem začala cítit únavu, ranní svěžest zmizela v nedohlednu, ale i tak to Tom se mnou vydržel a potom, když už jel to svoje, mířila jsem do cíle – dvě finální stoupání – chtělo se mi smát.. vůbec už mi to nejelo – „hlavně to vyšlápni, pokud možno s grácií“ – no nemyslím si, že to úplně klaplo, ale, hle, cílová páska na dohled. Hurááá – konečně.
Musím poděkovat našemu trenérovi, za zvolenou strategii – díky tomu se mi to neznechutilo hned v úvodu. A hlavně Tomovi, že trenéra poslechl (protože trenér se musí poslouchat) a že to se mnou celé absolvoval.
Comments