Těžké nohy nemusí vždy znamenat výsledkový výbuch.
Takhle bych ohodnotil svoje účinkování na KPŽ Orlík. Cíl byl vysoko, a i když jsem den před závodem měl nohy naprosto špatný, nepřipouštěl jsem si další výsledkový krach.
Od startu jsem se mačkat a držel se s Elitou. Nemusím ani dodávat, že to bylo nejtěžších 15 minut za poslední 2 roky a chyběl jeden jediný kopeček a udržel bych se celé první zaváděcí kolo.
Bohužel jako jeden z posledních "HOBBY" závodníků odpadám a díra je hned půl minutku.
Začíná prvních cca minimálně 25 minut sólo jízdy. Neustále na max.
Abych to zkrátil, 2x během závodu jedu sám a dvakrát Eliťák dotáhne na má záda Honzu Beneše. Prostě pech.
Na konci závodu ho dotáhl Buksa (zmetek), a když vidím Honzovo žlutozelené rukávy za ním, tak se mi chce smát .
Vím, že přijde nevyhnutelné a to souboj nás dvou v závěrečných metrech.
Buksa nás ještě protáhne do kopce a na vrcholku už zvolním, abych si něco pošetřil. Vím, že Honza nenastoupí hned, protože nepojede proti Dominikovi( za to, že ho celou dobu táhl), takže mám pár vteřin na popadnutí dechu.
A pak to přišlo. První nástup Honza, pak se rvu v tempu před něj a zkouším zrychlit.
Mám kamene nohy!!! Když je areál na dohled, tak přichází Honza ze vším co v sobě má.
Úspěšně mě láme.....ale jen na moment, kdy se rozhodnu to nevzdat a uvědomím si, že cíl je z kopce po asfaltu. Začínám sjíždět těch pár metrů, a jelikož Honza má za to, že mě zlomil, tak zvolní.
Ohlídne se vlevo, ale to už ho nasávám a jedu zprava. Nestíhá si už ani stoupnout( možná už na to nemá dostatek sil), já se cítím najednou plný sil a posílám to na lajnu o půlku předního kola před něj .
Naprostá euforie. Dokázal jsem ho letos poprvé porazit. Padám na zem a vidím před sebou Lucinku, jak se ke mě s Tobbym řítí a nádherně se usmívá. Vidím jak je pyšná a šťastná. I po pár dnech ten výraz pořád vidím.
Vítězství v kategorii a celkové 8 místo je super a maximální spokojenost.
Měl jsem na Orlíku kompletní podporu rodičů, bráchy a ženy. To se mi často nestává . Petr Havránek tam měl jako vždy také rodinu a ty mě také podporovali jak smyslu zbavený( ještě jsem je neviděl, ale své jméno jsem slyšel).
Všem moc děkuju.