V sobotu jsem se postavil na start své letošní poslední xterry v německém Zittau. Závod v
Prachaticích týden před nevyšel, jednak jsem měl smolný defekt hned v depu a ani se mi nějak extra dobře nejelo. Nevím, jestli to bylo přehřátím nebo něčím jiným, ale od sobotního závodu do středy jsem nemohl skoro jíst, bylo mi pořád opravdu špatně.
Od středečního večera se mi břicho už ale začínalo srovnávat.
Do místa jsme odjeli ve čtvrtek, trať jsem si neprojížděl, už jsem tu byl několikrát.
Před závodem jsem se cítil poměrně dobře a šel jsem na start s čistou hlavou, poslední závod, tak už se nebudu stresovat. Natrénoval jsem, co šlo, víc už dělat nemůžu.
Po startu jsem dostal od kolegy ránu loktem a hned mi natekl celý horní ret. Takže začátek supr. Celé plavání bylo neskutečné, jel
jsem tak na 40 %, jako vyplavání po tréninku a při tom jsem byl na čele první skupiny. Jen dva
závodníci nám trochu cukly cca 40 s. Na kole jsem očekával, že mi skupina hned odjede, přece jenom jsem realista a Forrisier nebo Kočař jsou prostě lepší. Kupodivu jsem byl ve skupině až cca na 13 km, pak mi v jednom technickém výjezdu skupina odjela. Dojel mě Emil Sloth z Dánska, nebál bych se říci, jeden z nejlepších cyklistů v poli. Toho jsem se držel téměř až do cíle a měl ho stále na nějakých 40 m. Cca 2 km do depa jsem dojel Lukáše Kočaře a Maxima Chaného z Francie, to mi taky lehce přidalo.
Na běh jsem šel z 5-6. místa společně s Francouzem, ten ale hned odpadl a pokračoval jsem sám. Věděl jsem, že naběháno nemám (od Valachů na konci června jsem skoro neběhal kvůli zlomenému palci), takže jsem věděl, že to bude bolet. A byla to pravda. První kolo jsem šel lehce zadrženě a bylo to dobré rozhodnutí, protože druhé kolo byl opravdu boj. Teplo, dehydratace opravdu to nebylo zadarmo. Nakonec v cíli na osmém místě. Škoda, tři závodníci přede mnou v jedné minutě. Ale osmé místo beru všemi deseti. V cíli jsem pak ¾ hodiny ležel v kádi s ledovou vodou a nebyl schopný ničeho, ale spokojený.
Nedělní VELKÁ CENA SOKOLOVA nebyla v plánu:
Při cestě domů jsem zjistil, že se jede triatlon v Sokolově. Docela mě lákalo se zúčastnit, ale byl jsem opravdu rozbitý. Řekl jsem si s trenérem, že uvidíme, jak se budu cítit ráno. V neděli ráno jsem se šel proklusnout, svaly jsem cítil, ne že ne, ale běžet šlo, tak jsem se pro start rozhodl. Ve startovním poli mě celkem překvapil Tomáš Zikmund, momentální česká jednička olympijského triatlonu.
Plavání jsme absolvovali ve tříčlenné skupině. V depu Tomáš trochu odskočil plaval bez neoprenu, takže v depu ho nemusel sundavat a vytvořil si nějakých 100m náskok. Druhého závodníka jsem utrhl při nájezdu do stoupání. Tomáše jsem postupně taky začal dojíždět, ale bohužel se mi to nepodařilo a nahoře na otočce jsem měl nějakých 20 m díru a ze sjezdu zpět k Michalu jsem zase nějaké metry dostal.
V depu to bylo cca nějakých 35 s. Tomáš je excelentní běžec, takže jsem počítal s tím, že to asi
nedopadne. Na běhu jsem nakonec dostal cca 15 s, takže v cíli jsem byl druhý zhruba o 50 s.
Chtěl jsem vědět, jestli to šel na půl plynu nebo jako závod. Še jsem za ním a zeptal se ho na to. Řekl, že si dával až do cíle. To mi udělalo radost, že i po 3hod v sobotu jsem byl schopný prohnat takového borce.
Celkově tento víkend hodnotím jako velmi podařený