Naše Vendulka bojovala až do konce! Nic nenechala náhodě a závod dopadl v nastoupené konkurenci velice dobře!
Více v reportu od Vendulky:
ME XTERRA Belgie 10.6.2023 - 1500m - 35km -10km
Na tenhle závod jsem se těšila. První plavání v řece Máze a hned proti proudu. Bike po a okolí Citadely Namur s předvedením dovedností na schodech a běh namotaný po Citadele - brněnská ulice Schodová by se mohla stydět.
Hned jsem si to tu zamilovala. Belgičané jsou směsicí snad všech národností. Usměvaví a naprosto v pohodě. Městská kola jsou všude, kam koukneš. Tuším, že průměrná belgičanka má nalítáno za rok kilometrů, o kterých se mi nesnilo. Kolem řeky Mázy vede úžasná stezka, kudy se všichni dopravují sem a tam. Pěšky, během, na kole, na skutru. Nikdo nikomu nevadí, na silnicích cyklisty respektují, na přechodu vám zastaví snad 50m dopředu a to ani netuší, jestli chcete přejíždět.
Domečky kolem řeky mají typickou belgickou architekturu, obklady a velká okna, kterými vidíte skrz celý dům. Nikdo to neřeší, všichni jsou venku na lavičkách, v hospůdkách, nebo jen tak na trávě a to do pozdních hodin a přitom je všude klid a pohoda.
Samotný závod z pohledu závodníka - mě.
Trochu tápu v organizaci. Depa jsou dvě, dole u řeky a nahoře v Citadele. Nikde vás nepustí s batohem, jen s věcmi k závodu. Být to moje první větší akce, asi bych byla lehce zmatená. Takhle už tuším, co a jak a zbytečně se tím nenervuji.
Beru neopren, pusu Pavlovi a Kuřeti a jdu dělat bójku do řeky. Je vedro 31°C a já se vysloveně do vody těším. Start z vody. Čekáme na eliťáky a už slyším výstřel. 650 modrých hlaviček se snaží urvat svoje místo v řece. Bitka, kde schytám dvakrát mezi oči. Brýle drží, a ve finále se mi plave fakt skvěle. Vypajdám z vody v pecka čase. No Jakub Merle , něco jsi do mě natlačil.
Vše narvat do pytle, který není zas tak velký, aby vám furt něco nevypadávalo. Zvládnuto, a naskakuji na bike. Tohle jsem pilovala. Jede se hned nahoru do Citadely, slušný výstup, a už do prvního kola. Těžký sjezd jedu za podpory místních fanoušků. Asi je to dobrá atrakce. Biker přede mnou lehá. To bude bolet, v tom prachu a ostrých kamenech se kutálí dolů, další se tam snaží stlačit, kolo mu ujíždí a já mezi hledám vhodnou stopu. Dáváme to a dupu dál. Další táhlý sešup v prachu a všudypřítomných kamenech, které prorazí kdejakou duši. Po cestě je hřbitov bikerů, kteří se snaží opravit škody. Vznáším tiché hovory k Princezně, že tohle dáme a očima se ve zvířeném prachu snažím najít vhodnou stopu a nemačkat brzdy. Každý sjezd musí být po zásluze potrestán slušným výjezdem. Jsou tu čtyři dechberoucí kopce, bohužel plno lidí tlačí a já musím chtě nechtě s nimi. Bere mi to sil. Tohle jsem při okouknutí tratí krásně vyjela. Už jsme v singlech, týpek přede mnou těžce nezvládá a lehá. Já jedu, dokonce i skáču. Bohužel v posledním výjezdu mě sundává chlap, co to tam nedal. Naskakuji a jedeme do schodů. Většina to běží, já zase jedu. Připadám si jak hopsa koule, je to děsná legrace. Prostě se stačí nebát a o tom to je. Druhé kolo v tom samém rytmu, lidí pořád strašně moc, což je nekonečný boj s méně technickými bikery. Trať lítavá, ne moc náročná. Nejsem úplně zklamaná, ale vím, že umím jezdit líp. V technikách si už víc věřím, ještě ty kopce v zátěži a změně rytmu.
Depo, pořádně dopít a jde se na běh. Nohy mě poslouchají, seběhy jdou, do kopců a schodů už mi to moc nejde. Záda se hlásila už od 5km na biku. Donekonečna je ignorovat nelze a ty těžké kopce už dráždily moje posunuté senzory bolesti. Svorně jsme tam na procházce Citadelou všichni. Plno lidí stíhám seběhnout, v tom vedru se cítím mega dobře. Už bude cíl. Ježiš jo, mám to. Dokončila jsem v čase 4:18 a nakonec 7.místem. Jsem spokojená, věděla jsem, co mám za soupeřky a tohle je pro mě SUPER.
Nemám slov k tomu, co cítím. Plná dojmů a pocitů. Tohle mě baví.
Děkuji tomu mému uvařenému doprovodu. Pavel Praský za odřízené dlouhé hodiny v autě, foto a to vše okolo.
Comments