Lysou horu znám jako své boty a přesto je pokaždé jiná, nemilosrdná a umí překvapit.
Na podzim jsem se přihlásila na LH24 že prostě zkusím co ve mě je ..
Vyšla jsem si jí mnohokrát a mnohokrát seběhla ať už na jaře,v létě, na podzim a v zimě ..
Člověk občas potřebuje zakusit dno svých sil aby věřil že v něm něco stále je..
Den D je tady..mám nabalenou tašku s oblečením,všechno dvakrát kdyby náhodou .. další bagl s jídlem a doplňky v podobě gelů, prášku, tyčinek a minerálů..třetí bagl mám s botami,také dvoje ..
Vypadá to že jedu minimálně na týdenní dovolenou ..
Support mě odváží na místo činu,vím že ho budu potřebovat až na večer kdy půjde do tuhého takže zůstávám sama ..vybírám místo v tělocvičně, počítám že tam spát nebudu,tak jen vybalim bágly..
Oblékám se a chystám na start..
Ve vestě mám tyčinky, magnesium,gel a iontový nápoj v soft lahvi..
Start je rychlý,tak nějak vše je zrychlené..ale já mám v hlavě že hlavně v klidu,neprepalit začátek ..držím se svého tempa ..první kolo jdeme v davu..dolů sbíhám jak jsem zvyklá,v půlce trasy dolů se mění povrch..ze sněhu je bláto,kameny, šutry a led...nesmeky vlacim chvíli i bahnem a až na zpevněné cestě sundávám .(První chyba)...proběhnu cílem a udělám si kolečko v depu..čaj do kelímku vypít, načepovat Edgara do soft láhve a jdu na další kolo ..zase mám své tempicko a držím se ho..na vrcholu začíná pěkně foukat..už jsem oblékla bundu..dolů opět seběh ale už mi to na těch šutrech dělalo problémy..začíná mě bolet nějaký sval u vnitřního kotníku.. nicméně probíham opět do depa .. stejné kolečko s čajem a Edgarem jen musím do tělocvičny doplnit tyčinky a zakousnout něco tuhého..mám placky s tvarohu a ovesných vloček se sýrem..na rychlo je hltam,zapijim,beru vařené vejce do vesty, tyčinky a vše co jsem spotřebovala doplním..vyrážím na třetí kolo..jdu stále svojí,koukám pod nohy...levá , práva..hlava krásně pracuje... nahoře dávám pokyn sopportu že čtvrté kolo dám ještě bez něj ale na to páté ho chci mít po svém boku neboť bych chtěla i šesté ...
No sbíhám dolů a situace se náhle mění...začínám cítit kolena,kotník se ozývá s každým nerovným došlapem..sakra co to je... trápím se...sundávám nesmeky a snažím se klouzat bez nich...úsek po šutrech a kořenech mi dělá velké problémy...v hlavě si říkám,,už ať je asfalt"...na asfaltu se snažím běžet...jde to ale bolí to.. dobíhám do depa , udělám kolečko a vyrážím vzhůru... čtvrté kolo..do kopce to jde.. tlačím tyčku před stoupáním dám gel... neustále popíjím Edgara..vítr se mění ve vichřici poslední stoupání čekám až ustane naráz větru a odpichujinse hůlkami,neboť vítr semnou clouma ustala jsem to ale místy je problém udělat krok.. scházím dolů..ty co jsem c kopci předběhla mě nyní předbíhají z kopce...já už běžet nemůžu.. pomyšlení na část trasy po šutrech a kořenech mě děsí...scházím různě, bokem..snažím se ulevit od bolesti...když jsem konečně na asfaltu...vím že tohle je konec ... píší sopportu že končím a další kolo už nebude ..
Byli jsme domluvení že když řeknu že končím má mi říct že ještě jedno kolo dám a půjde semnou...bohužel tohle jsem musela odpiskat já...a on to pochopil ..
Závod jsem si užila jak jsem chtěla,nejvíc mě překvapila hlava která tentokrát fungovala perfektně a šla by i do dalších kol...(u mě to většinou vzdá hlava.)..
Takže psychicky jsem na tom byla skvělé jen selhaly kolena a kotník..myslím že za to můžou i ty nesmeky které jsem měla sundat hned po sněhu...a netahat je po blátě a kamenech.. chybami se člověk učí a já jsem poučená a připravená to dát příští rok 6x...tak snad už budu chytřejší..
Comentarios