REPORT OD ANEŽKY
Po protrápené zimě, kdy jsem nebyla vůbec schopná běhat, jsem se konečně trochu
rozběhala a pustila se i do závodění. Jako svůj 1. letošní běžecký závod jsem si vybrala
Hranickou desítku. Odskočila jsem si na ní z rodinné návštěvy. Po takové marné zimě jsem
neměla žádná očekávání.
Hned po startu jsem se ocitla skoro na špičce startovního pole a v prvním stoupání jsem
raději trochu zvolnila. Závod se běžel po asfaltové rozbité cestě do kopce a až po zhruba 3
km začalo klesání. Z asfaltky se odbočilo do lesa, kde po trailové části pokračovala kamenitá
lesní cesta. Zpátky mě čekal stejný profil. Běžela jsem sama a postupně dobíhala běžce
před sebou. Terén a kopečky mi sedí. Těsně před otočkou jsem potkala v protisměru 2
muže. Jednoho jsem předběhla chvilku za otočkou a druhého jsem potkala až v cíli. Ale to už
předbíhám.
Do kopce cestou zpátky mi začalo malinko docházet, ale udržela jsem si vysokou frekvenci
kroků. Za chvilku už následoval jen dlouhý seběh. Dávala jsem si velký pozor, protože běžet
trail po kořenech a kamenech v mohutných karbonových silničkách není žádná sranda.
Žádné drama se naštěstí nedělo a já si tak stylem start-cíl doběhla pro celkové vítězství
v ženách a 2. chlapa k tomu v relativně pohodovém čase na desítku v terénu (kolem 42 min
na 10,5 km).
Příští týden chci vyzkoušet rovnou půlmaraton, tak uvidíme, jak za týden stihnu
zregenerovat. Děkuju Hranické rodině za podporu a svému Marťovi za odvážnost běžet se
mnou. A všem, kteří dočetli můj report, přeji pěkné jaro (nebo spíš léto?), a nezapomeňte se
protahovat, ať neskončíte jako já v zimě.
