XTERRA Prachatice, závod SP, kterého se tradičně zúčastňuji už cca 10let (ty jo, to je doba).
Ale tentokrát přeci jen trochu jinak, a sice se svými potomky v pelotonu.
Janičku jsem přihlásil do kratší verze, aby si tu atmošku nejprve vyzkoušela a v budoucnu třeba rozšířila na delší zážitek.
Ráno vstáváme s ní, protože start má už v 10:00 a odjíždíme na Ktišský rybník (podpořit, poradit, zafandit).
Nevím detaily z jejího závodu, ale dojela ve zdraví a fandila zase nám, takže ok. A předpokládám, že napíše sólo report :o)) Umístění je super, skončila na 6.místě v kat. 18+ (tedy v podstatě mezi všemi dospělými ženami startovky).
No a teď něco málo ke mě a synovi Pepovi. My jsme jeli oba dlouhou trať o:))
Není tajemstvím, že Pepa minulý týden po karambolu na Kiwi muži skončil v nemocnici na pozorování.
Jenže Pepa je xterrák a paličák (po kom to asi má?), takže se moc nechtěl smířit s tím, že nebude za týden závodit v Prachatkách.
Takže nakonec jede, a já se Zuzkou u trnem, aby se s ním v závodě něco nestalo.
Dostává instrukce, jak rozvrhnout síly a na co se soustředit.
Protože startuje o pár minut dřív než já (start byl ve vlnách, já jsem byl v té poslední 50+ a všechny ženy :o)) .
Neplaveme tentokrát spolu a ani nevyrážíme na bajka, jako min. týden.
Nicméně si říkám, že ho mám pod kontrolou a pokud ho nedoženu, tak bude vše ok.
Kolo jsem jel celkem pilu, většinu času s Frantou Bulavou, který nasadil opravdu závodní tempo, takže jsme předjížděli jednoho závoďáka za druhým.
Nakonec jsem Frantovi kousek cuknul ve sjezdu a do depa č.2 už náskok udržel.
Pepu jsem potkal až na běhu, když se vracel do Prachatic z prvních 5-ti km.
Plácli jsme si a tím mi spadl veliký kámen ze srdce.
Je ok, vypadá čerstvě, můžu se soustředit na sebe.
On doběhl na super 5. místě v 18-ti letých a jako druhý Čech (sice mu 18 bude teprve za rok, ale už to s ním vypadá dobře i teď).
No a já jsem začal stupňovat tempo běhu.
Věděl jsem, že mám za sebou Frantu, ale taky Karla Jiráka z kategorie, který výborně běhá.
Do cíle jsem dosprintoval s křečí v lýtku a pouhé 2 vteřiny za sebou nechal Petra Lebedu, (3. z kat. 45-49)
Myslel jsem si, že je se mnou ve věkovce, tak jsem se nechtěl nechat po 3 hodinách porazit těsně před cílem.
Navíc mě hnaly dopředu moje holky, Zuzi a Jana svým skvělým fanděním, jako vždy :o))
No a výsledek?
Když v cíli do repráku komentátor Standa Bartúšek zařval, že jsem vyhrál svojí kat. dědků 50-54 a podal mi ruku, ukápla
mi i lehce slza.
Takže MS Molveno mám potvrzené slotem a můžu se dát do klidu. o:)).
Děkuji celé mojí rodině za trpělivost s tímto životním stylem a děkuji, že můžu býti členem super party KOME.
Comments