top of page

Honza Děbnár boří mýty o věku! Při XTERRA CZECH potvrzuje jeho kvalitu.

XTERRA Prachatice, závod SP, kterého se tradičně zúčastňuji už cca 10let (ty jo, to je doba).

Ale tentokrát přeci jen trochu jinak, a sice se svými potomky v pelotonu.

Janičku jsem přihlásil do kratší verze, aby si tu atmošku nejprve vyzkoušela a v budoucnu třeba rozšířila na delší zážitek.

Ráno vstáváme s ní, protože start má už v 10:00 a odjíždíme na Ktišský rybník (podpořit, poradit, zafandit).

Nevím detaily z jejího závodu, ale dojela ve zdraví a fandila zase nám, takže ok. A předpokládám, že napíše sólo report :o)) Umístění je super, skončila na 6.místě v kat. 18+ (tedy v podstatě mezi všemi dospělými ženami startovky).

No a teď něco málo ke mě a synovi Pepovi. My jsme jeli oba dlouhou trať o:))


Není tajemstvím, že Pepa minulý týden po karambolu na Kiwi muži skončil v nemocnici na pozorování.

Jenže Pepa je xterrák a paličák (po kom to asi má?), takže se moc nechtěl smířit s tím, že nebude za týden závodit v Prachatkách.

Takže nakonec jede, a já se Zuzkou u trnem, aby se s ním v závodě něco nestalo.

Dostává instrukce, jak rozvrhnout síly a na co se soustředit.

Protože startuje o pár minut dřív než já (start byl ve vlnách, já jsem byl v té poslední 50+ a všechny ženy :o)) .

Neplaveme tentokrát spolu a ani nevyrážíme na bajka, jako min. týden.

Nicméně si říkám, že ho mám pod kontrolou a pokud ho nedoženu, tak bude vše ok.



Kolo jsem jel celkem pilu, většinu času s Frantou Bulavou, který nasadil opravdu závodní tempo, takže jsme předjížděli jednoho závoďáka za druhým.

Nakonec jsem Frantovi kousek cuknul ve sjezdu a do depa č.2 už náskok udržel.

Pepu jsem potkal až na běhu, když se vracel do Prachatic z prvních 5-ti km.

Plácli jsme si a tím mi spadl veliký kámen ze srdce.

Je ok, vypadá čerstvě, můžu se soustředit na sebe.

On doběhl na super 5. místě v 18-ti letých a jako druhý Čech (sice mu 18 bude teprve za rok, ale už to s ním vypadá dobře i teď).

No a já jsem začal stupňovat tempo běhu.

Věděl jsem, že mám za sebou Frantu, ale taky Karla Jiráka z kategorie, který výborně běhá.

Do cíle jsem dosprintoval s křečí v lýtku a pouhé 2 vteřiny za sebou nechal Petra Lebedu, (3. z kat. 45-49)

Myslel jsem si, že je se mnou ve věkovce, tak jsem se nechtěl nechat po 3 hodinách porazit těsně před cílem.

Navíc mě hnaly dopředu moje holky, Zuzi a Jana svým skvělým fanděním, jako vždy :o))


No a výsledek?

Když v cíli do repráku komentátor Standa Bartúšek zařval, že jsem vyhrál svojí kat. dědků 50-54 a podal mi ruku, ukápla

mi i lehce slza.

Takže MS Molveno mám potvrzené slotem a můžu se dát do klidu. o:)).

Děkuji celé mojí rodině za trpělivost s tímto životním stylem a děkuji, že můžu býti členem super party KOME.



113 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

コメント


bottom of page