V sobotu se u nás konal předposlední závod „Okresní běžecké ligy“ před začátkem prázdnin. V rámci předzávodní přípravy jsme s taťkou vzali kola a na start nedalekého závodu si dojeli na kolech.
Můj závod byl dlouhý 800m, dohodli jsme se, že to zkusím, ale nijak na sílu, důležitější závod mě přeci čeká až v neděli. Takže 3,2,1 start a jde se na to. Běžím, chvátám a do cíle dobíhám na 2.místě.
Taťka úsměv na tváři, já jazyk na vestě Vyhlášení vítězů a šupky na kole zase domů.
Odpoledne mě čeká rozloučení s atletikou, opékání, noční bojovka a spaní pod širákem.
Správně bych měla mít klid a odpočinek, ale to se prostě nedalo.
Ráno, když si pro mě rodiče přijeli a odvezli domů, šla jsem si na hodinku ještě odpočinout. Protože jsem tentokrát šla závod se staršími závodníky, start byl až ve 13 hodin.
Místo konání Triatlonu Lemberk máme kousek, takže žádný spěch ani stres. Registrace hotová, protažení, depo a za chvíli startujeme. Nakonec na startovní čáře se mnou stojí i taťka, rozhodl se, že mě podpoří a zase to zkusí.
Voda byla ledová a hlavně zelená, všichni jsme z vody lezli jako vodníci.
Plaveme 200m, z vody vybíháme společně, přibližně v druhé polovině startovního pole.
Depo tentokrát zvládám relativně dobře, poprvé jsme zkusili zásyp, pocitově mi to jde lépe, helma, kolo a ven z depa.
Trasu kola mám najetou, čeká mě 10km zvlněného terénu, ale utíká to rychle, taťka mi psychicky a fyzicky pomáhá. Jsme zase zpět v depu, přezouvám běžecké boty a už mě čeká posledních 2,5km běhu. Nohám se nechce, ale musím, přece to nevzdám.
Držíme se s taťkou ve společném tandemu, ale po 1,5km začínám zrychlovat a do cíle dobíhám v časovém limitu těsně pod hodinou.
Protože jsem desetiletá závodnice soupeřící se zkušenými triatletkami ve věku 16-17 let, nemám žádné ambice na stupně vítězů.
Jsem ráda, že jsem to zvládla a dokonce svůj čas z loňska vylepšila.
Ale bomba, vyhlášení vítězů a zní tam mé jméno. Moderátor Dj Roura volá 3.místo Dádulka Vetešníková, stojím na stupních vítězů s holkama o hlavu vyššíma a užívám si to.
Comments