foto ilustrativní: Pavel Praský
V sobotu jsem se účastnil Xterry na Gardě.
První triatlon letos, nevěděl jsem, co od sebe mohu očekávat. Trénink a výsledky v něm nebyly špatné, tak jsem do závodu nastupoval s klidem. Tratě jsou na Gradě opravdu náročné, hlavně co se týká stoupání v cyklistice, takže to chce rozumně hodpodařit se silami a neuvařit se na prvním kopci.
Plavání bylo celkem povedené, ale ne ideální. Bohužel hned na začátku mi někdo strhl čip, takže mě pak nebylo možné vidět na liveresults... Hned na první bójce se oddělila dvojice, byl v ní závodník ze SP olympijského triatlonu, takže se dalo čekat, že plavání bude jeho parketa. V druhé skupince jsem byl já, pozdější vítěz Serrier a ještě jeden závodník. Kluci bohužel moc nespolupracovali a tak jsem si odtáhl 1500m sám. Na kolo jsme nasedali společně a na první dvojici jsme měli cca 1min.
Na kole jsem se necítil zle, ale něco tomu chybělo. Ke konci prvního kola mě dojel Jarda Kulhavý. Byl to opravdu zážitek jet za takovou legendou. Do kopce jsem se mu snažil sekundovat, celkem to i šlo, ale z kopce dolů jsem mu musel zamávat. Ke konci druhého okruhu jsem začal cítit žaludek a věděl jsem, že něco není ok.
Do depa jsem přijel na 6. pozici. Nohy mi šly dobře, ale břicho se ozývalo čím dál více. První půlka byla téměř jen do kopce. Jednoho závodníka přede mnou jsem ještě předběhl, ale už jsem nebyl schopný do sebe dát žádný gel ani vodu, což na 3hod závodu není dobrý. Jak se začalo klesat, byl to pro mě konec... křeče atd... I když nemám ve zvyku vzdávat, teď to jinak nešlo a zhruba na 6km jsem zastavil. Do cíle mě odvezla jedna Italka, které jsem moc vděčný, jinak nevím, jak bych se tam dostal.
Celkové hodnocení je i přes nedokončení celkem pozitivní. Ověřil jsem si, že i přes normální pracovní poměr se dá s klukama z elity ještě závodit. Myslím si, že při standartním běhu jsem byl schopný bojovat o příčky 3-5, které od sebe nebyly daleko. Tak snad příště.
Comments