foto ilustrativní
Na Den české státnosti (28.9.) se již tradičně konala Časovka na Andělskou horu (náročných 7 km s převýšením 350 m). Report z posledního silničního závodu sezony v Karlovarském kraji a obhajoba loňského stříbra v seriálu Giro Chodov v podání Tomýk Tvaroužek:
Oficiální čas 19:00,29 - 3. v kategorii (z 5), 6. absolutně (z 23). Ale určitě to byl jeden z mých pomalejších časů tady. Né, že by se jelo špatně, ale to počasí byl hnus velebnosti.
Když jsem se ráno vzbudil do deště, vůbec mě to nelákalo. Ale když je to letos naposled, porušil jsem své zásady a vyrazil dešti i mokru navzdory. Na nohy PU návleky a přes ně radši ještě neopreny, přes termotriko a dlouhej dres ještě pláštěnku. No a teplý ponožky a dlouhý kalhoty jsou samozřejmostí. Cestou na start mi však zateklo i přes neopreny do bot a pod pláštěnkou to v tom potu taky nebyla žádná hitparáda.
Tak jsem se odprezentoval, chvíli zahřál a pak se ještě půl hodiny do startu trochu povozil a dostal zpět do provozní teploty. Start v 11:19 jsem stihnul bez problému, na startu jsem ještě podržel přede mnou startujícího Karla Rouču. Ani nevím, kdo startoval za mnou, ale Čočkin až později, tak jsem se ostudné minuty nebál. Na startu už samozřejmě bez pláštěnky a vrchních neoprenů.
Start proběhnul bez problémů a hned jsem šel ze sedla. Úvodní brdek mě hned dostal na časovkářské tepy, až jsem se bál, abych se hned nezahltil. V následné zvlněné pasáži jsem to trochu krotil, takže jsem měl co dělat, abych to na velkou utočil. Ale podařilo se a rovinu pod první stojku už jsem valil.
Tu krátkou stěnu jsem zvládl ze sedla a pak ještě točil na dvaapadesátku, dokud to šlo. V zatáčce u značky 12 % jsem předjel Karla a hned v lese to shodil na malou. Za chvilku už tam byla i pětadváca vzadu. Po úvodu do levotočivé zatáčky zase trochu roztočit, ale pak už přišel nejnáročnější úsek a s 36×28 jsem dlouho neváhal. Většinu jsem utočil v sedle a zvednul jsem se jen párkrát pro změnu tempa. Na konci nejprudší části jsem před sebou viděl hned několik soupeřů, ale v tom sklonu to klame.
Nahoře jsem stejně jako při najíždění před týdnem zůstal na malé placce a raději trochu roztočil nohy. Sázel jsem těžší převody a zároveň točil vyšší kadenci. Tady někde jsem také sjel nějaké dítko z Ostrova. Na začátku krátkého sjezdu už zpět na velkou placku, která musela vydržet až do konce. Zatáčku ve sjezdíku hezky najet a bez brzdění ještě zrychlovat. Pak ten zrádný brdek, který se po prudším začátku ještě kus táhne. Takže ze sedla a nepolevit. Tady jsem dal dalšího konkurenta (asi dokonce z kategorie, ale neznám) a už se připravoval na finále.
Pořádně to roztočit v té rovinaté pasáži a stahovat Čočkina seniora, který byl na dohled. To se povedlo až v předposledním brdku na první křižovatku. Pak už jen zrychlovat přes druhou křižovatku a v závěrečné stojce to drtit na maximum. Tam mi na mokrém asfaltu párkrát proklouzlo zadní a párkrát poskočilo přední kolo. Ale do cíle jsem se nějak dostal, možná to i vypadalo, že se snažím závodit.
V cíli pořádně propálený trubky a krev v krku, takže jsem to asi dělal správně. Při odkašlání to dokonce vypadalo na šavličku, ale ta se nakonec nekonala.
Ambice nebyly žádné, cílem bylo prostě absolvovat poslední závod sezony. Ostuda na trati se nekonala, protože zezadu mě nikdo nepředjel. Pocitově dobrý, asi jsem jel v rámci svých možností na maximum. Jenže v těhle podmínkách běžně nejezdím, takže to je i na tom neslavném výsledku znát. Ale placka je, to potěší. Zároveň jsem skončil druhý v celkovém pořadí Giro Chodov (letos pouze čtyři závody, které jsem však absolvoval všechny), opět za Ondrou Stránským. Takže ještě stříbrná placka a 400 Kč prize money. K tomu jsem si z věcných cen vybral ještě bidon a omotávku na rodla. No a teď už se můžu do jara jen tak vozit!