REPORT:
CITY TRIATLON KARLOVY VARY 10.9.2022 - 700m, 20km, 5km - SILNICEEEEE.
Co mě to zase napadlo! To si tak projíždím kalendář, abych tam hodila nějaké rozjetí před Molvenem a nenapadne mě nic lepšího, než si dát sprint a to na silnici.
Kolo jsme si půjčila ve čtvrtek před závodem a projela - seznamovačka. Tak čtyři roky jsem na tom neseděla. Je to děsně vratký, nemá to odpružení, a ty brzdy a přehazování....no co jsem to zase...
Kostky jsou vrženy, nezbývá než bojovat. Počasí bude hodně mokré a vlastně všichni mi upozorňují na klouzající dlažbu a zatáčky. Moc mi to sebevědomí nedodává a já se začínám bát víc a víc.
V duchu si nadávám, že se před MS XTERRA rozbiju, a pojedu tak maximálně v sanitce do nemocnice. Zaháním tyhle myšlenky a vkládám důvěru ve své schopnosti. Vlastně déšť a sračky jsou mými triatlonovými kamarády.
Další stres je na startu, skáčem šipku. Dcerka mi poučuje kam složit ruce, aby mi brejličky nespadly, já se u toho soukám do neoprenu. Na startu jsme pouze ženy, to je příjemné. Chlapi startují odpoledne. Zatroubení a já se nořím šipkou do ledové vody. Brejličky drží a neopren mě katapultuje rychlostí blesku k hladině, nová zkušenost. V dešti se mi moc dobře neorientuje, ale tak nějak odplavu a už si jdu pro Čerta (nechápu proč mám tendenci ty kola pojmenovávat). Kuba na mě řve- "Skvěle odplaváno!" - v duchu se chechtám, mam pocit, že jsem z vody lezla poslední. Už sedím, nikde nikdo a tak se pouštím do kousání kilometrů. Chvilku se rovnám, mokro ve mě vzbuzuje respekt. Ohlédnu se a za mnou holka, no to ne!, doufám, že budeš střídat. Už si trochu věřím a je tu první stoupák, ani neshazuji přední přehazku a jsem nahoře, v dáli zahlédnu další holku. To je magnet. Ta za mnou v kopci odpadla. Než přijedu do KV, tak pár holek sjedu. První kolo a první stoupání na Zámecký vrch. Přijde mi v pohodě, nohy jedou a mě to katapultuje před další soupeřky. Ještě další dva okruhy, pokaždé v kopci jich dost sjedu. Tohle je milé, nohy zvyklé na kořenové a kamenité stoupání si na hladké silnici libují. Cestou okoukávám styl silniční cyklistiky a sama sobě se chechtám, jak mám bajkový návyky. Ve třetím kole si už i věřím a šlapu co to dá.
Hurá do běhu, ježíš to je balzám na moji běžeckou duši. Konečně triatlon kdy to upaluje a v průměru 4:30/km si dobíhám do cíle s úsměvem.
To byl on, závod kdy to sedlo, kdy jsem se našla a bylo to 4.místo.
Já, holka z XTERRY, silnicí nepolíbená. Kdyby mi to někdo ráno řekl, že z pole 14 holek v desetileté AG dopadnu takhle, tak se smíchy počůrám.
Dobrý závod, ale už se těším zpátky do lesa.
Děkuji těm našim klubákům, jsme prostě všude a vždycky najdeš kamarády a zázemí. Holkám z XTERRY, které měly stejné uvažování o udržovacím závodě a děkuji těm mým nejbližším, že si ty Karlovy Vary jeli užít se mnou.
Foto: Pavel Praský
Comments