Silniční sezóna zahájena a máme tady, jak už bývá zvykem, výživný report ze soboty od Tomýk Tvaroužek:
Zase po roce jsem zavítal do Plzeňského kraje pořádně si zalítat na kritériu v Konstantinkách. 43 km jsem zvládl za 1:06:00, průměr tedy šel přes 39 km/h. Oficiálně 6. místo z 16, ale bez bodů. Konkurence silná, výkon nečekaně solidní, ale příšerný start to celé zabil.
Asi dělám kraviny - na startu si stoupám co nejvíc dozadu, nejsem schopnej nacvaknout pedál, ztrácím kontakt a pak už se to veze. Na startu nás bylo o dost víc než loni a jak jsem viděl barvy SportRaces, bylo mi jasné, že dnes to na pódium vážně nebude.
Ale popořadě. Start už jsem v podstatě popsal, prostě se to vůbec nepovedlo a já hned od začátku musel nasadit pořádnou časovku, abych se posunul aspoň trochu dopředu. Jenže čelní skupina za to hned docela vzala a byla tam už dost velká díra. Okolo mě pár lidí, kluk z Příbrami, jestli to prej dojedem. Říkám, že by to bylo dobrý. Hned na to bizárdním způsobem nevybírá levotočivou zatáčku a já vážně nemám čas na něj čekat.
Pokračuji ve své soukromé stíhačce zhruba první tři z patnácti okruhů. Jednu chvíli už to vypadalo, že bych to mohl dotáhnout, ale stále ještě poměrně početná čelní skupina za to trochu víc vzala a veškerá snaha přišla vniveč. Už jsem začínal být zoufalý a ohlížel se, jestli nepočkat na někoho zezadu, ale tam se taky nic nedělo a zřejmě by mi nikdo nepomohl.
Pokračoval jsem si tedy sám, už tak nějak smířený s tím, že pojedu celý závod sólo. Ale vepředu se musely dít věci, protože pomalu, ale jistě, se to čelo začalo drolit. Takže nejdřív jsem dojel borce s dresem Alpecin-Fenix. To už jsme byli dva a občas se i prostřídali. Zanedlouho se objevily další oběti - týpek ze Sparty, Dukly a SportRaces. Jakmile byli na dohled, stačilo trochu zabrat a měli jsme je. To už vypadalo líp, bylo nás víc a dalo se to trochu točit.
Největší přínos však byl v dojetí Martina V., který na rozdíl od dosavadních členů skupiny, měl nohy na to sjíždění. Zároveň to dokázal trochu dirigovat a občas to i vypadalo jako snaha o spolupráci více členů skupiny. Někteří to flákali, jiní na to neměli, ti časem prostě odpadli.
Já jsem se snažil dál pracovat a poctivě tahat, když byla příležitost. A že těch příležitostí bylo. Snaha se však vyplatila docvakli jsme ještě dva borce z čela. Ti byli přínosem a s nimi už jsme byli čtyři, kteří docela jeli. To znamenalo, že naše početnější skupina se dost natrhala a ve finále nás zbylo jen pět - já, Martin, kluk z Bikeheart, kluk ze Sport Import a Mirek T. ze SportRaces (ten se s námi jen vezl).
Do posledních okruhů jsme tedy byli v této sestavě a vzhledem k tomu, že vepředu už zůstali jen dva kluci ze SportRaces, daly se také sbírat body na posledních dvou bodovaných průjezdech - tedy ve 12. a závěrečném 15. kole. Jenže moje, v podstatě celý závod trvající, stíhačka si vybrala svou daň a mně už začínalo docházet. V tom 12. kole jsem ani nevěděl, jaká je situace na čele, takže bez spurtu. Pak jsem se snažil trochu víc šetřit a doufat v zázrak v závěrečném kole. Ten se však nestal. Vyšel na mě špic po závěrečném sjezdu a rozjížděl jsem závěrečné mírné stoupání do cíle. Snažil jsem se to trochu zrychlit v sedle, ale po chvilce se kolem mihli kluci a já se marně snažil trochu zaspurtovat. Nohy už měly dost, takže to bylo velice vlažné a už jsem to dojel jen volně.
Výsledkem bylo, že jsem za celý závod posbíral celých 0, slovy nula, bodů. Nicméně byl jsem první z nebodujících a to na šestém místě. Z výsledků jsem vyčetl, že první dva ze SportRaces posbírali po 22 bodech, potom Martin V. a ten ze Sport Import 8 bodů a kluk z Bikeheart 6 bodů. Za nimi už s nulou já.
Musím říct, že jsem byl svým výkonem překvapený, zvlášť když vezmu v potaz svou zimní (ne)přípravu. Více než dvě třetiny závodu jsem si to poctivě odmakal a nohy byly dobrý. Na konci už zákonitě docházelo. Takže nebýt toho zpackaného startu, mohlo to dopadnout o poznání lépe a věřím, že i nějaké bodíky by byly. Ve finále z toho tedy mám dobrý pocit a věřím, že ostudu jsem neudělal a zároveň jsem byl dost vidět.
Comentarios