• Kome Klub

SPLNĚNÝ SEN! Ševčíková na svém prvním 1/2 Ironmanu nepohořela!

Pilman je rozhodně kopcovitým triatlonovým závodem a naše Anežka Ševčíková, novice v triatlonovém prostředí rozhodně nezaostala svým výkonem v zadní části startovního pole!

O tom svědčí i její úžasné 3. místo!

Více se dočtete v reportu od Anežky!


REPORT:

Jestli čekáte vtipnej report, tak to máte smůlu. Pilman triatlon (1,9-93-21 km), kterej se jel posledni srpnovou neděli na Vysočině, byl pro mě totiž dost drsnej. Tenhle kopcovatý závod mi doporučovalo spoustu lidí, kteří ví, jak moc mám ráda kopce. Původně jsem si chtěla nechat půl ironmana, až budu starší, ale moji kamarádi mě ukecali, abych ho zkusila už letos. Kupodivu s tím souhlasil i trenér.



Trochu jsme měsíc před závodem upravili trénink a začala jsem si zvykat na hrazdičku. Bohužel jsem musela vynechat Miladatlon, který jsem si moc chtěla zajet (konal se týden před Pilmanem). Tak snad to vyjde příští rok.

Poslední 2 týdny tréninku ale nebyly úplně ideální, začala jsem být unavenější než obvykle. Možná jsem podcenila speciální výživu, možná to bylo stresem z nekonečného zkouškového. Před sobotou se to trochu zlepšilo, tak jsem se rozhodla startovat.

Na startu jsem byla dost nervózní a málem jsem si nestihla uložit věci do depa. Systém s 2 igelitovými taškami na cyklo a běžecké věci mě dost rozhodil z mých zaběhlých stereotypů ohledně depa. Naštěstí jsem si stihla i obléct neopren a na poslední chvíli si ve vodě i přehodit brýle na čepičku, aby mi v závodě nespadla. Plavaly se 2 okruhy. V tom prvním jsem dostala hodně kopanců a flákanců od chlapů. Ve druhém okruhu jsem se držela kousek za ostatními. Celé plavání jsem si říkala, že bych měla plavat lehce a moc nekopat nohy, abych měla dost sil na později. Měla jsem pocit, že jsem vyplavala dost v zadu, ale v cíli jsem se pak dozvěděla, že jsem vyplavala tak v první čtvrtině.

Kéž by bylo tak povedené i kolo. Ale bohužel se s kolem celý rok trápím. Čekala jsem od sebe víc. Všechny 3 okruhy cyklistiky mě furt někdo předjíždí a já nedojíždím vůbec nikoho, maximálně v kopcích, ale na rovině mi stejně pak ujíždí. Chtěla jsem jet kolem 3h, nakonec jsem se na kole trápila 3h 16min. Velkou roli mohlo hrát i to, že jsem si stále nesehnala karbonová kola a moje kolo tak s hrazdičkou, 2 flaškami vody a kapsou plné gelů a sušenek mohlo vážit klidně přes 13 kg. Taky jsem se snažila trochu pošetřit síly na běh a pravidelně jsem “svačila”.



Z kola jsem přijela trochu upečená. Nakonec pršelo jen chvilku a do toho dost svítilo sluníčko, takže se udělalo dusno. Ale hned po prvním km se mi běží v rámci možností dobře. Předbíhám hromadu lidí. Vytahuju gel a na občerstvovačce ho zapíjím vodou. Taky si polívám hlavu. Běží se 3x7km. První okruh jsem rozběhla volně cca po 5:15 min/km s vidinou, že zkusím v těch dalších okruzích zrychlit. Ale to už se mi moc nepovedlo. Ve druhém kolečku v seběhu se mi zvedne žaludek a já se pokouším si ulevit. Nejde to, ale cítím se trochu lépe, tak se zase rozbíhám a snažím se doběhnout sympaťáka, s kterým jsme spolu už chvíli předtím běželi. Běžíme spolu cca 2 km a “parťák” přechází do chůze. Chvíli ho povzbuzuji, ale pak mu do kopce uteču. Chůze je pro mě až poslední řešení. Trvá to fakt dlouho, než se takhle člověk dostane do cíle. Krok za krokem se přibližuju k cíli. Seběh a závěrečná dlouhá rovinka mě už dost bolí. Začínám trochu chytat křeče, ale poslední kilák a jsem v cíli.

Mám to za sebou! Premiéra na dlouhých tratích se vydařila a já začínám vymýšlet, co na sebe vymyslím za rok. V cíli na mě čekali rodiče, trenér Dan, kámoška Janča, která mi dala dobrých 20 min a ještě pár kamarádů, kterým bych tímto chtěla moc poděkovat za podporu. Nakonec mi 5h 51min stačilo na 3. místo v kategorii do 24 let. Už to není žádná sláva ,a tak se soustředím na sebe, abych nespadla.



Na dlouhé tratě mám zatím čas, ale myslím, že to pro mě bude za pár let to pravé. Do té doby se potřebuju ještě trochu vyjezdit na kole a vlastně tak nějak celkově posunout a získat zkušenosti ve všech disciplínách. Před rokem touhle dobou jsem se teprve rozběhávala po operaci kolene a furt to nebylo ono. Jsem vděčná svému tělu, že se za rok dokázalo takhle posunout a taky svému týmu, že mě podpořili v téhle šílenosti.



92 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše