• Kome Klub

Klánovický diktát! Anežka Ševčíková vyhrála na půlmaratonské trati!

Anežka Ševčíková nikdy nespí :)

REPORT OD ANEŽKY:

Už nějakou dobu jsem si chtěla zaběhnout půlmaraton. Nikdy jsem ho v závodě pořádně neběžela a tak jsem nevěděla, co čekat. (Pozn. Teda mimo půlmaraton v rámci půl Ironmanu, který už ale nebývá moc o běhu, nýbrž o tom nějak se došoupat do cíle.)

Poslední týden byl pro mě psychicky velmi náročný a tak jsem si nestihla připravit hlavu, což se pak v závodě dost ukázalo jako klíčová chyba.



Po startu jsem se snažila hlídat tempo, ale asi jsem to i tak trochu přepálila. No jo, nováček na trati. Celá trať se táhla po lesních cestách a drobnějších kořenitých cestičkách. Místy bylo dost bláto. A tak se mi hodně hodily nové “hoky” z Trailpointu. Ale jinak byla trať rovinatá. Pro mě tedy terén na 1 s *, ale rovina mi moc nesedí.

Od 5. km jsem začínala pochybovat, jestli závod vůbec dokončím. Měla jsem unavené nohy a hlava nebyla koncentrovaná.

V polovině jsem ale začala přemýšlet, že už to nemůžu vzdát, když už jsem za půlkou.

Původní plán na tzv. negative split v druhé půlce (rychlejší druhou část závodu) jsem za polovinou hned zavrhla. A také jsem pochopila, že dnešní cíl bude se prostě jen nějak dostat do cíle.

Chvílemi je to lepší, chvílemi horší. Na 17. km mi ale už opravdu začíná docházet. Nahodím bolestnou grimasu, nasazuji konstantní “krok za krokem” a v hlavě se nějak snažím zbývající 4 km zabavit. Počítám nádechy, koukám po houbách a snažím se si aspoň trochu užít podzimní odstíny přírody všude okolo. Taky přemýšlím nad svojí tepovou frekvencí, jak moc škodlivé je běžet přes hodinu v 5. (nejvyšší) zóně?

Poslední kilák probíhám kolem trenéra a rodiny, kteří z mých úšklebků měli spíš srandu. A čeká mě nekonečná cílová rovinka. Za cílem hned padám na zem a říkám si, že nic takového znovu dlouho nepoběžím.



V závodě jsem si udržela start-cíl celkové 2. místo v ženách za Radkou Churáňovou. S výsledným časem jsem docela spokojená, na to trápení, kdy jsem opravdu neřešila tempo na hodinkách a soustředila se spíš na cestu a na bláto, je 1:32 dobrý čas.

Půlmaratony nejsou vždycky procházka růžovým sadem a obzvlášť ne, když je člověk teprve ve 2. týdnu přípravy na novou sezónu. Ale trénink to byl skvělý a těším se na další přípravu na novou sezónu.




147 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše