Istria 300
Silniční závod, o kterém jsem se dozvěděla úplnou náhodou před rokem v jedné chorvatské
restauraci od místního číšníka.
Z myšlenky vznikl dokonalý plán, jak si zpříjemnit dovolenou a k mému štěstí se ke mně přidali dva další nadšenci z okruhu mých známých.
Vybrala jsem si na začátek nejkratší trasu s názvem Istria155, ale bylo to 134 km po Istrijských
silnicích bez aut a s převýšením 1800m.
Na místo jsme dorazili o pár dní dříve, abychom protáhli nohy, vyladili náladu ve slunečném počasí a několikrát prošli závodní expo sem a tam.
Závod startoval v 7 ráno, takže jsem se musela opravdu kousnout a dostavit se tam včas. Počasí pod mrakem a trochu chladnější vzduch od moře rozhodně nikoho neodradil, protože na startu stálo bezmála 5 tisíc účastníků. Poprvé jsem se účastnila takhle velkého závodu.
Po odstartování trvalo několik dalších minut, než jsem opravdu projela startovací lajnou. První
kilometry jsem byla ve střehu, protože tolik lidí, kolik spadlo – jen kuli tomu, že se nevešli na silnici, to vidět nechceš.
Potom, co se pole roztrhalo, jsem cca 80 km jela příjemným a svižným tempem s chytrým využitím profilu ve prospěch snadnější jízdy ruku v ruce s postarším veselým Italem, který jel na tepovku, takže to vše krásně hlídal za mě. Na třech občerstvovačkách jsem strávila celkově 8 minut, a to jen kůli načerpání vody a jednomu banánu.
Cesta byla celou dobu nahoru dolu, takže to co jsme vyjeli jsme si také poctivě sjeli��. Pořádné
stoupání nás ještě čekalo, a dočkali jsme se ho v plné parádě, 4km úsek s 18% stoupáním.
Bohužel 95% závodníků postupně slezlo z kola až na úzké silnici docela překáželi.
Mezitím už bylo slunce na obloze a krásně hřálo – takže počasí naprosto luxusní. Posledních 30km jsem jela v pelotonu asi 20 závodníku, a to už se závodilo, takže jsme jeli krásně dynamicky až do cíle.
Neskutečný zážitek, kdy celý hrozen cyklistů dorazil do města, abychom jeden po druhém projeli
Finishem.
Dorazila jsem jako 43. žena z 283. a celkově se našeho závodu účastnilo 1378 závodníků.
Comments