Dvojitá výhra Dvořáka! Excelentní závodní víkend, kdy Michal potvrzuje svou dominanci!

Michal Dvořák v tomto roce překvapuje nejen sebe, ale také celou cyklistickou skupinu! Jeho velice vyrovnané výkony se neustále zlepšují a Michal jede jako mašina!

Pojďme si přečíst, jak probíhal jeho závodní víkend!

Sobota: Pohár Plzeňského kraje horských kol

Velká cena Radnic

Na rozjetí si cestu na závod střihnu na kole a po příjezdu do zázemí závodu jsem mohl již jen regenerovat. Podle pravidel jsem si už nemohl projet závodní okruh a to není úplně příjemný, když se jedná o rychlý a technický závod a mít to najeté je důležitý.

Nezbylo než pochytit informace od kamarádů a stoupnout si na start.

V prvním stoupání šup na špic a odjíždím. Závod beru jako rozjetí na druhý den, proto jsem včera na kole vůbec neseděl a nohy jsou trochu zatuhlé.

Takže i tempo volím spíš svižný a moc nezrychluji a spíš šetřím. V půlce kola minu odbočku a jsem rázem čtvrtý. Ve druhém kole jsem znova na čele a zase odjíždím. Tentokrát klacek v kole a ihned zastavuji, ale náskok už mám velký a můžu sám pokračovat závodem. Síly mám rozloženy na sedm kol a z kopce jedu jako bába na nákup. Na trailech je bláto a nechci lehnout a nikdo mě netlačí, tak to flákám.

V průjezdu do šestého kola mi zvoní a hlásí že jedu do posledního kola " to jako fakt? Jsem to blbec". Tak se do toho opřu a občas se i postavím a otestuju nohy.

Cílem projíždím neohrožen na prvním místě.

Po vyhlášení jedu domů, a jak jinak něž zase na kole. Opouští mě štěstí a několikrát zmoknu jako slepice. Paráda kolo umyto

Zítra směr Kramolín a svezení na žiletce.

Neděle: KRAMOLÍNSKÉ PEKLO(v rámci ZAL a JAL)

Jak už název napovídá, tak se nejednalo o lehký závod, ale oproti Svinčicím to byla pohoda.

Soupeře jsem vůbec neznal, ale kolem mě vypadali všichni nabušený a měli super kola. Trochu mě děsil hlavně počet borců, který šplhal skoro k jedné stovce a to v kombinaci s neznámou tratí a mokré silnici nebylo úplně good.

Už před startem jsem si dal pár cílů a postupně jsem je plnil.....

1. Hned od začátku útočit v brdcích a snažit se znervóznět ostatní.

2. Prvních pár desítek minut se trochu točit na špici a pomáhat ve vysokém tempu.

3. Pokusit se o únik( v 5 lidech asi na 5 minut, ale byl)

4. Být tam, když se to začne dělit( byl a zůstal jsem ve vedoucí pěti členné skupině)

5. Vyhrát vrchařskou prémii(zaslouženě)

6. Zůstat a neodpadnout

7. Útok a Vyhrát.....tady přichází problém

Neutočím a nevím proč, ale ještě soupeře dovedu v hákovém kopci do spurtu. Projíždím to na plné čáře a odcházím s BRAMBOROU.

Nemám co víc dodat....tělo nadupaný a pocit jako bych ještě neodstartoval. Závod mě nic nestál a to i díky lenošení členů úniku na rovinkách. Byli přesvědčený, že nás nemůžou dojet, ale na tohle nejsem zvyklý a být to na SALce, tak nás dojedou.

Získal jsem nějaké zkušenosti, které se mi budou snad někdy hodit, jelikož teď jsem prohrál jen díky tomu.

Abych nezapomněl, tak jsem vyhrál kategorii( cena útěchy )