9. místo v kategorii 20-29let!
REPORT OD ANEŽKY:
První červencový víkend se s olympijskými triatlony roztrhl pytel. Kromě Hopmana se jel také Příbramský triatlon, který byl zároveň i český pohár a MČR v olympijském triatlonu. Bylo opravdu těžké se rozhodnout. Nakonec u mě v rámci získávání zkušeností vyhrála Příbram.
Tentokrát jsem na startu a v depu na nic nezapomněla. Po startu jsem si vysloužila pár kopanců, málem mi upadly brýle, ale po malé úpravě mi zůstaly na očích. Jelikož jsme plavali 3x500m s výběhem z vody, podařilo se mi doplavat spoustu mužů, kteří startovali před námi (ne, že bych byla tak dobrá, ale startovaly všechny kategorie dospělých najednou). Ztratila jsem tím, ale kontakt s většinou soupeřek. Patnáctistovku v Novém rybníce jsem uplavala kolem 25,5 minut. V plavání mám stále rezervy, neumím se “vymáčknout” tak, jak bych chtěla, a také musím stále makat na technice.
Cyklistická část, na kterou jsem se dost těšila, mě dost potrápila. Ostatní měli většinou hrazdu nebo časovku, já ani jedno. V bezhákovém závodě se to opravdu hodí. Také si nějakou dobu šetřím na “závodní a rychlá” karbonová kola, která by mi ušetřila pár minut, které mi později scházely. Ale jak by pravil Kuba Merle, nejde o kolo, ale o nohy. Ty taky ještě potřebují trochu vylepšit (čti natrénovat). Čekala jsem na krizi, která naštěstí nepřišla. Jen v posledním okruhu jsem si říkala, jak se už těším na běh.
Abych nezůstala u samého stěžování, tak z běhu mám opravdu super pocit. První 2 kolečka jsem se držela s Míšou Štěrbovou (vítězkou), která pak už ale odbočila do cíle. Ve třetím jsem musela na chvilku zastavit a přendat si čip na ponožku, protože mě příliš řezal do achilovky. Postupně jsem ukrajovala jednoho muže za druhým, ale žádnou soupeřku jsem už nedoběhla. Bohužel ztráta z kola byla příliš velká. Ani na běhu nepřišla žádná krize.
Příbramský triatlon je konečně závod, kde vám hodinky ukážou v cíli více metrů, než píše pořadatel v propozicích. Já si z něj odvážím 9. místo a další motivaci pokračovat v tréninku. Taky začínám přemýšlet o nějakých “vyšších metách” v podobě půl ironmanu, který bych si někdy ráda zkusila. Otázka je, zda ještě letos.
Každopádně teď si jedu užívat cyklistické prázdniny do Bormia, tak třeba zase někdy někde (asi ve štafetě na Šindelcupu).
Mějte se hezky :-)
Anežka
Opmerkingen