Report od Anežky ševčíkové:
3dny, 3x 2. místo v kategorii mladších žen, celkově 3. místo v ženách
Tour de Klínovec byly mé 2. čistě běžecké závody po téměř půl roční pauzy od běhu.
Chtěla jsem zkusit, jak na tom teď jsem běžecky a hlavně si užít konečně vrchařské závody v mých milovaných Krušných horách. Už dlouho jsem přemýšlela, že bych se pořádání kratších závodů kolem Klínovce ujala klidně sama, ale Čenda Filingr mě naštěstí předběhl. Povedlo se mu to na 1 s *. Počasí mu také vyšlo královsky.
Teď už ale k závodu. Jelikož teď netrénuji primárně běh, nevěděla jsem, jestli vůbec budu schopná odstartovat takhle ve 3 dnech po sobě. Hlavní pro mě bylo to odběhat ve zdraví. První závod, který měřil 2,8km a nastoupalo se v něm neuvěřitelných 380m, jsem rozběhla až po 1/2 na sjezdovce. Soupeřky jsem měla těsně před sebou, ale bohužel se mi je nepodařilo doběhnout. Druhý závod (13km a 950m stoupání) jsem šla takticky stupňovaně. Nakonec se tahle taktika ukázala né tolik úspěšná a už jsem soupeřky opět neseběhla. Třetí závod (9km a jen 650m stoupání) jsem rozbíhala rychleji, jednu soupeřku jsem si celou cestu hlídala, ale ke konci mi nepomohlo ani moje zrychlení. Nakonec jsem doběhla 3. žena.
Kdysi bych byla ze 3. místa smutná, ale po tom, čím jsem si letos prošla, si bronzu na takhle náročném závodu opravdu cením. Vím, že na tom nejsem vůbec tak špatně, jak jsem očekávala. Na druhou stranu člověk může být vždycky lepší. Věřím, že mi vydrží zdraví a budu moct přes zimu zamakat a na jaře se ukázat v plné síle.
Děkuji za support své rodině, také trenérovi Kubovi a Kilpi Kome klubu.
Report od Michala Oplta:
Tour de Klínovec. První ročník etapového závodu v běhu do vrchu.
Akce na kterou jsem se rozhodl jít na poslední chvíli. Vzhledem k pocitově slabší formě v kopcích jsem si nedělal velké naděje na vítězství a nastoupil jsem do první etapy s tím, že to bude super trénink. Nakonec se ovšem zadařilo. V první etapě 3. místo, ve druhé, nejdelší 1. místo a ve třetí opět 3. místo. Celkově to bylo skvělé 1. místo po velmi napínavém a vyrovnaném souboji, kde po více než dvou hodinách běhu rozhodovaly vteřiny. Poslední etapa byla ve znamení mojí krize a boje s vlastní hlavou kde jsem se zmáčkul snad jako nikdy. A díky tomu jsem mohl vystoupat na "stupně vítězů" po boku mnoha skvělých běžců.
Comments